Svobodná vůle.

Další název pro něco, co si lze vyložit mnoha způsoby.

Mnoho lidí vlastně nechápe, co svobodná vůle znamená. Zaměňují si ji s osudem, plánem duše a karmou. Že už je dávno o nás před naším narozením rozhodnuto, tak jakápak svobodná vůle. Nebo naopak, že o mě nikdo rozhodovat nebude a já si sám svobodně volím, co chci a jak to chci.

Pokusím se vám rozdíl mezi osudem/karmou/plánem duše a svobodnou vůlí vysvětlit na jednoduchém příkladu.

Představte si, že chodíte na vysokou a přednášející vám oznámí termín závěrečné zkoušky. Ta zkouška má prověřit, jak jste zvládli učivo. Co jste se naučili, co jste pochopili. V tomto případě škola, učení a závěrečná zkouška je to samé, co plán duše/osud/karma.

A nyní přichází na řadu ta svobodná vůle. Učili jste se poctivě celý rok, nebo jste to flákali? Učili jste se na závěrečnou zkoušku a dali jste do toho vše? Nebo vám to bylo jedno? Mávli jste nad tím rukou a řekli si, ono to nějak dopadne? Raději jste šli s kamarády do baru, nebo na diskotéku?

Toto je svobodná vůle. Co udělám, jak se zachovám, když jsem vystaven zkoušce.   A je naprosto jedno, kdo ji naplánoval. Zda duše nebo učitel. Zda se tomu postavím, dám do toho vše, a pokusím se to zvládnout, jak nejlépe dovedu. Nebo uteču, schovám se, vzdám to, na něco se vymluvím, někoho podplatím, svedu to na osud, obviním druhé, budu je vydírat, budu s nimi manipulovat …. Nebo budu čekat na zázrak, že mě někdo zachrání, zkoušku udělá za mě? Rozhodne za mě, co mám udělat, jak se mám rozhodnout?

Lidé se v kostele obrací na Boha, aby jim řekl, co mají udělat. Jak se mají rozhodnout. Aby jim ukázal cestu. V podstatě ho žádají, aby jim poradil, řekl správnou volbu. Udělej to a to a nebudeš chybovat, nebudeš trpět. Ovšem, co když se vám jeho odpověď nebude líbit? Nebude taková, jakou chcete slyšet? Jak chcete poznat rozdíl mezi světlem a tmou, když odmítáte tmu, bojíte se tmy? Proč vlastně existuje zlo? Abychom skrze něj, skrze bolest poznali, zažili a pochopili, že to nebyla láska. Že naše rozhodnutí - volba nebyla z lásky k nám, ale ze strachu. Uvědomili si, na základě čeho jsme učinili svou volbu. Co nás k ní vedlo. Toto je smyslem svobodné vůle - volby.

Náš osud je určován našimi činy, našimi volbami.

Použiji zde k vysvětlení, zda existuje svobodná vůle, či nikoliv rozhovor Ďábla s Bohem z jednoho Korejského seriálu. 

Vy jste Bůh?

Je to jedno z mnoha mých jmen. Někdo mi říká vesmír, někdo čas. Jsem všude a ve všem.

Proč nám to děláte? Jaký to má smysl?

Nevím všechno jen pro to, že jsem Bůh. Svět funguje překvapivě nedokonalým způsobem. Stačí se rozhodnout a ruleta se točí sama. Tak svět funguje.

Co za nezodpovědnou …..

Pokud je za to někdo zodpovědný, jsi to ty sám, ne já. Možná jsem stanovil základní pravidla, ale lidé se jimi nemusí řídit a mohou se rozhodovat sami. Tak vznikají nesčetné anomálie. Vy lidé rádi ze všeho viníte mě, nebo osud. Ale osud není nic jiného než síť utkaná z nesčetných možností, které jste si sami vybrali. Štěstí bez neštěstí nemá smysl. Kdyby lidé měli štěstí pořád, nedocenili by ho.

Mluvíš, jako by neštěstí mělo nějakou hodnotu, ale je zcela zbytečné. Lidský život je příliš krátký i jen na štěstí.

Štěstí může být někdy jedovaté. Lidé si myslí, že mám nad vším kontrolu. Ale, jsem pouhý souputník na cestě všeho. Lidé si navzájem dělají ze života peklo a viní z toho mě, nebo tebe.

Na světe je příliš mnoho ubohých životů. Kdybych měl soucit, zbláznil bych se.

Ano, je dopředu rozhodnuto o našem zkouškovém období a učení se skrze různé životní situace. Některé z nich jsou pevně dány a stanoveny, ukotveny v čase. Prostě se stanou, ať chceme či nechceme. A jiné jsou proměnné, nejsou trvalé.

V těchto případech je naplánováno více variant, vice cest, a je na nás, kterou si vybereme, svobodně zvolíme a díky tomu se náš osud změní. Ale vždy záleží na tom, co uděláme, jak se zachováme, co zvolíme. Toto je něco, co duše nemůže dopředu naplánovat. Ona neví, co jako člověk uděláme, jak se zachováme, co zvolíme, jakou cestou se vydáme.

Je naivní si myslet, že vše, co se v našem životě děje, je dopředu naplánováno. Není, Plán se týká pouze základních a zásadních, důležitých věcí a směru. Co máme zažít a poznat. Chudobu? Bohatství? Moc? Ztrátu? Nenávist? Zlobu? Nemoc? Nemohoucnost? Samotu? …..

Bohužel při této jakékoliv životní zkoušce/plánu/karmě si mnoho situací vytváříme pouze my sami svou vlastní volbou, myšlenkami a emocemi a ty nejsou součástí plánu, ale pouze naší vlastní volbou.

Co to tedy je ta svobodná vůle?

Ve skutečnosti je to rozhodnutí. Co udělám, co zvolím.

Toto rozhodnutí činí náš rozum skrze mysl, myšlenku. Ta je ovlivněna tím, jak se cítíme. Tedy našimi pocity a emocemi. A ty jsou ovlivněny energiemi všeho druhu, které k nám přichází. Od okolí, od lidí, z nekonečného a neviditelného prostoru. Energie, které jsme v té chvíli schopni zaregistrovat, pocítit, uvědomit si je a vyhodnotit rozumem. Dát jim rozumový základ, název. A ten je opět ovlivněn naším rozumem, jeho vyhodnocením, jak on si myslí, že to je, co to je, co se děje, jak to je.

A pak zde máme energie, které sice vnímáme, vyvolávají v nás určité pocity, ale nevíme si s nimi tady. Náš rozum není schopen je někam, k něčemu či někomu přiřadit, protože k nim není důvod. Natož určit, co jsou zač a odkud přichází. Náš rozum si s nimi neví rady. Jsou to myšlenky a emoce, které k nám přichází z velké dálky, z minulosti a patří našim minulým já. Tyto energie v nás také probouzí pocity a emoce, nad kterými nemáme rozumovou kontrolu. Jedou v nás sami, bez našeho rozumového přičinění. Nevytvořil je sám náš rozum, ale rozum toho, kým jsme byli.

Toto vše dohromady má na nás vliv. Vše probíhá najednou a zároveň, aniž bychom si to uvědomovali a na základě rozumu, rozumového uvažování, jak on tomu v té chvíli rozumí, je schopen tomu porozumět činíme rozhodnutí, volíme, co uděláme.

Jakékoliv rozhodnutí, volbu = vůli bez rozdílu činíme skrze rozum, tedy dává k tomu pokyn náš rozum. Na co bude myslet, na co se zaměří, čím se bude zabývat, co udělá a proč. Dává také pokyny našemu tělu k akci, jednání a konání. Bez tohoto pokynu bychom nezvedli ani malíček.

A zde přichází na řadu to důležité slovo "SVOBODNÁ" vůle.

Co to znamená?

Rozumu nikdo neporoučí, co má udělat, jak a proč. Jak má myslet, jak ne a proč. Jakým energiím má dát přednost. Kterými energiemi se má zabývat. Jaké energie má následovat.

Je svobodný v tom, zda poslechne a bude následovat energii, informaci od duše - intuici, která nemá rozumový základ, není rozumová, nevytvořil ji on sám, nerozumí jí. Odporuje všemu, co on si o tom v té chvíli myslí, co ví a zná a přes to vše tuto energii přijme a uposlechne ji. Rozhodne se ji uposlechnout a tím projeví svou vůli.

Nebo se rozhodne a projeví vůli se touto energií, či jinou zabývat a začne ji sám na základě své vůle a rozhodnutí vyhodnocovat. Je to pravda, není to pravda. Opět projeví svou vlastní vůli. Z toho se pak rodí další jeho myšlení a svobodná vůle, pokyn k myšlení, akci a činu. Co o tom ví, co zná, co si pamatuje, jak si myslí, že to je, jak chce, aby to bylo …

Každá naše myšlenka vzniká na základě vůle a rozhodnutí a je provázena v té samé chvíli rozhodnutím a vůlí, co s ní uděláme dál. Je to neustálé a nepřetržité střídání se vůle a rozhodnutí.

Vůle je to samé, co rozhodnutí, které dělá rozum. On sám volí a sám se rozhoduje. Vůle je neoddělitelná součást rozhodnutí a rozhodnutí je neoddělitelnou součástí vůle. A obojí je součástí našeho rozumu, mechanismu, bez kterého bychom nebyli naprosto ničeho schopni. To on dává svou vůlí pokyn k myšlenkám, činům, jednání a konání.

Bez rozumu, rozumové energie by neexistovala vůle a rozhodnutí. Nebyli bychom schopni cokoliv udělat. 

Do toho spadá i energie a informace od duše, která se našemu rozumu nevnucuje. Nevnucuje mu svou pravdu. Nenutí ho k volbě. Pouze je a čeká, až si ji náš rozum sám dobrovolně a svobodně zvolí, že jí bude naslouchat, následovat a nechá se jí vést, aniž by jí chtěl poroučet a rozhodovat o tom, jak to má dělat a jak on chce, aby to bylo. Rozhodl se jí plně věřit a důvěřovat, aniž by znal všechny okolnosti a potřeboval jim rozumět. Opět učiní svou vlastní svobodnou volbu, vzdá se sám sebe. Rozhodne se a zvolí přestat vše kontrolovat, mít vše pod kontrolou. Rozhodne se přestat sám sebe považovat za to/toho, kdo jediný tomu dokáže porozumět. Rozhodne se přestat chtít a toužit vědět. Přestane lpět na své důležitosti.

Zde jde pouze o to, jakou roli a důležitost náš rozum sám sobě přiřadí. Víru v sebe? Víru ve svou existenci? Víru ve svou neomylnost? Víru v to, že on jediný ví a zná pravdu? Víru, že on jediný to dokáže vymyslet, přijít na to, jak to je? On jediný je tím, kdo z nás dělá to, čím jsme? Zda nad námi, nad celou naší bytostí - existencí, tělem, emocemi a duší převezme absolutní moc a kontrolu náš rozum, jeho rozumová energie - vůle, která sama sebe začne považovat, považuje se za bytost. Bude neustále oddělen, aby neztratil svou víru ve svou existenci a důležitost, nebo se rozhodne a zvolí, že je součástí všeho a že jedno bez druhého nemůže existovat?

Takže jednoduše řečeno svobodná vůle znamená, pro co, pro jakou energii se náš vlastní rozum rozhodne. Kterou bude následovat. Energii duše, nebo energii, kterou on sám stvořil a vytvořil o své vlastní existenci a důležitosti?

I to, že odmítnu se rozhodnout, něco zvolit je ve skutečnosti také volba, rozhodnutí.

Na základě rozhodnutí, volby energie od duše vím a činím volby. Na základě své vlastní rozumové energie si pouze myslím, že vím a činím volby.