Vím, vědění a vědomosti.

02.02.2025

Dnes se podíváme na tato slova. Zdají se být stejná. Ovšem, je tomu tak?

Na čem se zakládá slovo vím? O co se opírá slovo vím?

Opírá se o vlastní zkušenost s něčím. Vím, že oheň pálí? Ne, nevím. Je to jen vědomost pro můj rozum. Dokud se opravdu nespálím, nemohu vědět, že oheň pálí. A pálí všechny stejně? Opět, nikoliv. A tak je to se vším. Dokud to nepoznám sám tím, že to zažiji, prožiji a pocítím, nemohu říci, že vím.

Vím, že je, existuje Bůh? A jak to vím? Protože to někdo řekl? Napsal o tom slohovou práci? Napsal o tom knihu? Napsal o Bohu knihu a popsal v ní, co je Bůh, čím je Bůh? A na základě toho vím? Ne. Ví to pouze rozum, který si z toho udělal vím a na základě toho věřím. Pokud ho nezažiji, neprožiji a nepocítím, nemohu říci, že vím. Až na základě tohoto mohu říci, že vím - věřím.

Mezi tímto je obrovský rozdíl. Víra, která se zakládá na vlastním prožitku/vím a slepá víra, která se zakládá na tom, co někdo řekl či napsal. Tato slepá víra nehledá, nezkoumá, nepřemýšlí, jen slepě přijímá a považuje to za víru. Věř, že je to pravda, aniž by si skutečně věděl. Měl svůj vlastní prožitek. Není možné druhé o tomto mém prožitku přesvědčit, dokud oni sami tento prožitek nemají, nezažijí.

Lze vůbec dokázat existenci Boha? Nelze. Není to možné. Slova pouze něco opisují a popisují. Slouží pouze našemu rozumu, aby si dokázal něco představit. Dát tomu podobu nebo formu. Jenže, Bůh nemá podobu, nemá formu. Jeho podoba je závislá na našem rozumu a jeho představě o něm. Jak já sám si ho představuji. A tato moje představa se zakládá na to, co o něm naspali jiní, jak si ho představovali jiní.

Bohužel Boha není možné popsat a vyjádřit slovy. Slova jako taková na toto nestačí. Jsou omezená a ohraničená rozumem, tedy hmotou. Vším, s čím jsme se setkali a čemu jsme dali název. Co jsme pojmenovali a na základě tohoto pojmenování to pro náš rozum začalo existovat.

Od tohoto skutečného ví, že jsem to zažil a mám s tím vlastní zkušenost se odvíjí věřím, mám o tom vědomost. Ovšem mám vědomost/zkušenost, vím a věřím neznamená, že mám vědomosti. Mám pouze vědomost o tom, že je, že existuje. Nic víc.

Bohužel většina lidí, mystiků, ezoteriků, myslitelů a učenců, jak dávných, tak současných na tomto jednom vím, kdy zažili Boha, pocítili Boha začnou stavět svá učení, co je Bůh, čím je Bůh. Oni pouze vědí, že je, ale neví, jaký je, čím je.

Jejich učení se zakládá na jejich myšlenkách o Bohu. Myšlenky, které se zrodily v jejich rozumu a nemají se skutečností a pravdou nic společného.

Skutečné vědění a vědomosti – moudrost z oblasti duchovna, jak vše funguje a proč není možné nalézt skrze rozum a rozumové nástroje. Rozum umí a dokáže vidět pouze jednu nit a jednu cestu. Cestu, která mu dává smysl a které dokáže rozumět na základě hmoty.

Jenže? V duchovnu není jen jedna nit, jedna cesta. Duchovno je složeno z mnoha nití a mnoha energií, které se prolínají, protínají, zaplétají a zase rozplétají, a tvoří dohromady nepřehlednou síť, kde není možné nalézt ani konec ani začátek.

Náš rozum si vybere jeden určitý konkrétní bod, od kterého začne postupovat a vidí pouze to, co je schopen vidět, nebo pouze to, co chce vidět. Všechny ostatní energie, které tam jsou, existují a mají vliv na tu energii, kterou sledujeme, náš rozum nevidí. Není toho schopen. Protože v tomto prostoru je miliony nití, miliony informací, které náš rozum nedokáže pojmout.

Jak to tedy v tomto duchovním, nehmotném prostoru ve skutečnosti vypadá? 

My si vybereme jeden konkrétní bod, kterému dá náš rozum název a od kterého začneme. Tento jeden bod, který jsme si vybrali jako začátek pro náš rozum se ve skutečnosti neomezeně energeticky rozrůstá do všech stran, do prostoru a času. A vždy, když se tyto energie zkříží, protnou navzájem, vznikne jeden konkrétní bod. A všechny tyto body, kterých jsou miliardy jsou v tomto prostoru navzájem propojeny. Není v lidských silách, rozumových silách, skrze rozumové nástroje pochopit, jak a proč tyto body vznikly. Protože když si na něco odpovíte a už si myslíte, že víte a rozumíte, něco vám do toho hodí vidle. Něco tam nesouhlasí. Něco se vymyká té vaší pravdě a jde naprosto jiným směrem. A tak zase začnete hledat, z čeho jsou ty vidle utvořeny a proč, jak vznikli. Opět naleznete rozumovou odpověď, jednu nit a opět vám do toho něco hodí další vidle. Něco, co se na té vaší cestě vymyká a nedává smysl. Tyto vidle jsou ve skutečnosti všechny ty energie a body, které náš rozum není schopen vidět, natož pochopit.

Co tedy udělá člověk? Vybere si jeden bod, od kterého se přesune pouze k jednomu dalšímu bodu bez ohledu na všechny ostatní existující body, energie a informace, které jsou s ním neoddělitelně spjaty a spojeny a toto pak považuje za vím, za moudrost. Že ví, co je duchovno a jak pracuje duchovno. Čím se řídí duchovno. A z tohoto svého omezeného rozumového poznání vytvoří dílo, zákony duchovna, jak pracuje a funguje duchovno, duchovní energie, duše, Bůh, andělé …. Jak on už ví a dosáhl toho kýženého osvícení.

A my tyto lidi pak uctíváme jako ty, kteří jako jediní věděli. Bohužel, oni věděli pouze to, co byli schopni vědět skrze svůj rozum a rozumové nástroje. Jak si to myslel a představoval jejich rozum, že to je a funguje.

My se pouze můžeme od těchto lidí odpíchnout jako od toho jednoho pomyslného bodu. Brát jejich učení pouze jako jednu jejich cestu od jednoho bodu k druhému bez poznání a pochopení všeho okolo v tomto nekonečném prostoru, co není možné oddělit. Začít hledat na této jejich cestě a jejich pravdě další body, události a nesrovnalosti, ty pomyslné vidle, proč tam jsou a jak vznikly.

Pokud někdo jede na něčím duchovním učení a něčích pravdách o duchovnu jako na tom jediném a konečném poznání a pochopení, tedy že se jeho rozum ztotožní s touto jejich pravdou, s touto jejich cestou, tak vězte, že víte a znáte pouze nepatrný zlomek. Zamezili jste si tím možnost vidět, nalézt, poznat a pochopit vše ostatní.

My můžeme v jednom životě nalézt pouze kousek, střípek celé pravdy. Ale ne celou. Můžeme pracovat pouze s tímto jedním malým střípkem. Ten můžeme využít při své práci. Ale nesmíme ho brát jako konečnou a definitivní pravdu, že už vím a rozumím duchovnu, jak pracuje a proč.

Jak už jsem někde napsala, duchovno si lze představit jako nekonečný obraz, který je namalován neviditelnými barvami. A náš rozum je schopen odkrýt, vidět a porozumět pouze malé tečce na tomto obrazu, která v sobě skrývá mnoho barev, mnoho energií a mnoho informací. Copak lze na tomto stavět, že vím, co je duchovno? Když zbytek tohoto obrazu, z čeho je utvořen, z kolika takových teček je utvořen nevidím?

My všichni tyto malé, jednotlivé tečky na tomto obraze sami vytváříme a zároveň je objevujeme skrze naše jednotlivé minulé životy. V každém našem životě něco málo poznáme a pochopíme. A toto se pak stává naší součástí, že víme. Kousek po kousku. Skládáme jeden střípek k druhému. Jeden život, jednu zkušenost k další. Ne, co si myslíme, jak si to myslí rozum a jak tomu rozumí rozum. Jak si teď a tady, v tomto těle myslí, že to bylo. Jen takto poznáváme a odkrýváme to, co nazýváme duchovnem.

Nezlobte se na mě, ale všechny ty nauky o duchovnu jsou pouze a jenom malé tečky na neviditelném obrazu. Tečky, které ten dotyčný byl schopen vidět, poznat a pochopit, porozumět jim a které považoval za celou a konečnou duchovní pravdu a moudrost.

Duchovní moudrost se rozebíhá všemi směry, a ne pouze jedním. Nemá začátek ani konec. A k duchovní moudrosti se nelze dostat přes rozumové nástroje. Pouze skrze duši, kdy jako duše, láska víme, ale rozum tomu nerozumí, nemá na to slovní, hmotné nástroje, nechápe a chce, má potřebu vědět a pochopit. A tak sám začne vytvářet to, co pak považuje za moudrost, že ví a rozumí.

Proč chce a touží každý člověk vědět vše a rozumět všemu. Proč? Aby ostatním ukázal, jak on už ví? Je jediný, který ví a zná pravdu? A tu musí celému světu ukázat, předat. Bohužel, tyto skutečné duchovní pravdy nemají slova. Nedají se vyjádřit slovy. Pro některé energie nejsou a neexistují slova, pouze vím, beze slov. Pak velice záleží na tom, jaká slova a věty pro tuto duchovní pravdu, duchovní energii použiji. Proč a za jakým účelem je říkám. Abych poučoval? Zachraňoval? Nutil druhého tomu rozumět, chápat a vidět to stejně? To totiž není možné. Rozum každého člověka pracuje naprosto jinak a používá jiné, své vlastní nástroje, skrze které tomu porozumí podle svého, a ne podle vás. Vybere si svou vlastní cestu, po které se vydá, které jeho rozum rozumí a tato jeho cesta nemusí být tou vaší pravdou. A už vůbec nemusí být jakoukoliv pravdou, ale pouze překroucenou pravdou rozumem. Pak se rozum pasuje na toho, kdo ví.

Já velice ráda používám větu: rozum si myslí, že myslí. Když se na tuto větu zaměříte a chcete ji pochopit, rozum tuto větu vůbec nechápe. Ale duše uvnitř ano. A v tomto je právě rozdíl mezi duší a rozumem.

Existují tedy dvě vím, vědění a vědomosti. Jedny, které pochází z rozumu, které vytváří náš rozum na základě hmoty a druhé, které pochází od duše a nemají s rozumem nic společného. Pokud je to od duše, rozum automaticky ví, aniž by nad tím přemýšlel a hledal, chtěl vědět, co to je.