Vnitřní dítě a vnitřní stařena

Opět mám o čem psát. Další téma, kterým vás různí ezoterici krmí.

Obejmi své vnitřní dítě. Obejmi svou vnitřní stařenu. A s tím, jaké to dítě a stařena mají být. Jenomže toto vše jsou pouze rozumové představy.

Dítě nic neví, nic nezná. Vše se učí a poznává. Je naivní a důvěřivé. Věří naprosto všemu, co vidí a slyší. Nemá žádné zkušenosti. Nic nezažilo a neprožilo. Neumí a nedokáže čelit problémům. Nevyzná se ve svých emocích. Učí se poznávat svět, sebe a druhé skrze pokus, omyl. Je tělesně, emočně, mentálně a spychicky/duševně nevyzrálé. Takové dítě prostě je. Objímat vnitřní dítě, kterým už nejste je stejné, jako chtít obejmout loňský sníh. Ten také byl a už není, že?

A stařena? Myslíte si, že stařena je moudrá? Že je pokojná, smířená sama se sebou, se svým životem a přijímá vše tak, jak je? Že ničeho nelituje? Přijímá se se vším všudy? Chcete objímat něco, čím ještě nejste? To je další ezo pohádka o stařeně, kterou si tam dosadí váš rozum. Stáří určuje věk. Ale který? Kdy jste dle věku staří? V 50ti, 60ti, 70ti, 80ti? Kdo to určí, že už jste tou moudrou stařenou? A je tam uvnitř vás vůbec? Pochopitelně že ne. Nemůže být. A proč? Protože stařena je pouze slovo pro určitý tělesný stav – pro staré tělo. A také pro stav naší mysli. Jak má být podle těchto ezoblábolů stará ta stařena? Kolik let jí má být? 150, 300, 1000 ….?

Ne nutně musíte být staří/stařenou, abyste byli moudří. A naopak stařena nemusí být nutně moudrá. Stáří těla může přijít i bez moudrosti. Vy víte, jací budete? Co ta stařena ve vás během života zažije, prožije, co se naučí, co pozná, pochopí a co ne? Čemu bude/budete vystaveni, čemu bude/budete čelit? Jak se zachová/zachováte? Co udělá/uděláte, až budete staří? Pro co se rozhodne/rozhodnete, až budete staří? Co a proč bude/budete něco cítit? Nevíte to vy, natož ta pomyslná stařena ve vás.

Toto vše jsou jen programy pro rozum, kterými vás krmí a na základě toho pak uvnitř vás vzniká touha tím být, takoví být. Co chcete objímat. Něčí představu o dítěti a stařeně? Nebo vlastní představu a touhu po dokonalém, šťastném a bezstarostném dítěti a stařeně, kteří si žijí bez těžkostí a nemusí ničemu čelit? Jak budete moudré a svobodné? Bohužel to se nestane, pokud se budete identifikovat s těmito blbostmi.

Mě se jednou ptal můj známý, kolik mi je let a na kolik let se cítím. Ano, dle roku narození, rozumově mi bude 67 let. Tedy jsem už stařenou, že? Je to vidět i v zrcadle. Tělo už začíná být unavené. Nelze mu poručit, aby zvládlo vše jako ve dvaceti. Ale? Uvnitř, pocitově nevím, kolik mi je. Nedokážu to určit. Jako by se můj vnitřní stav/věk zastavil někde kolem roku 35-45 let. Ani mladá, ani stará. Ani dítě, ani stařena. A ten někdo uvnitř mě se dívá na to, jak mu stárne tělo a přijímá to jako nedílnou součást života.

Nejde zde o dítě, které je naivní a nic neví, nebo o stařenu, která má už za sebou mnoho zkušeností, prožité. Jde o způsob, jakým se díváte na svět v každém momentě, o skutečný prožitek se vším všudy, o humor a lásku k životu i k sobě sama. Že jsem, že žiji, dýchám, mluvím, vidím, slyším, cítím .... Jde o to, co v každém okamžiku dávám, co chci dát. O co se chci s druhými podělit. O své emoce a pocity. O to, co mám uvnitř v sobě, čím v té chvíli jsem. A ne představou, čím mám, chci být. V takové chvíli na věku, stáří a moudrosti, dítěti nebo stařeně vůbec nezáleží. Pouze jsem, nic víc. A mám radost, že to mohu cítit a jsem toho součástí. To znamená, že nejsem ještě mrtvá.

O co tedy ve skutečnosti jde?

Přijmout své dětství takové, jaké bylo. Přijmout, že jste si jako dítě nevěděli rady. Nerozuměli a nechápali to, co se děje. Přijmout a smířit se s tím, že tělo stárne a slábne. Užít si každý den naplno. Nasát ho do sebe, nechat ho odejít, propustit ho bez lítosti, že končí. Těšit se na nový den, na nové dobrodružství a pak ho opět žít, radovat se z něj a tuto radost předávat druhým. Zjistíte, že uvnitř nejste tím, co vám říká váš rozum. Budete dítětem, dospělým i starcem/stařenou najednou a zároveň. Pokaždé a v každé chvíli jiní, tak, jak to bude potřeba, jak to budete cítit uvnitř v sobě. Ne tak, jak to chtějí a očekávají druzí.