Za co rádi zaplatíme?

Dnes si budeme povídat o tom, proč lidé tak rádi chodí ke kartářkám. K různým ezoterikům, kteří nám říkají, jak nám pomohou. Zbaví nás a vyřeší naše problémy. Pomohou nám zbavit se našich problémů, strachů, tělesné a emoční bolesti. Změní naše chování a zbaví nás našich negativních vlastností. Udělají z nás lepšího člověka.

Chodíme na různé kurzy a přednášky o duchovnu. Na kurzy, které nás mají skrze různé techniky naučit, jak se stát duchovním a vědět, rozumět tomu, co se s námi děje a umět si s tím poradit. Mají nás naučit myslet jinak. Umět díky těmto kurzům vyřešit své vlastní problémy. Kupujeme si CD s nahranými meditacemi, kde nám někdo říká, jak máme myslet a na co máme myslet. A my jsme za to vše ochotni zaplatit nemalé částky.

Za co vlastně doopravdy platíme?

Platíme za vidinu, iluzi a lež.

Kdo by chtěl slyšet od kartářky, co dělá špatně. Čím si ubližuje. My chceme slyšet lež. Slyšet, jak to bude krásné. Jak budeme žít spokojeně a bez problémů. Jak se nám splní to, po čem toužíme. A když tuto lež dostaneme, rádi za ni i zaplatíme.

Chodíme na kurzy v domnění, že nás na nich někdo naučí techniku, která nám dopomůže k tomu, napojit se na svou moudrost a vědět. Naivně si myslíme, že na to je a existuje technika, způsob. Rozumový způsob. Rozumový postup.

Hltáme každé slovo, které slyšíme a ukládáme si ho do paměti. Teď uděláš toto. Pak uděláš toto. Když vidíš toto, znamená to toto. A my to přijímáme jako svatý grál a věříme naprosto všemu, protože tomu chceme věřit. Chceme věřit tomu, že to takto jde. Že to takto lze. On už nám to přeci někdo ukázal a vysvětlil, co to je, proč to je a co to znamená. Proč se nám to děje. Co to znamená. Vždyť on, ten, kdo nás to učí, ví o čem mluví. Je přeci dál, než my. Má s tím zkušenost. Rozumí tomu. Ukazuje nám, jak ví a díky tomu je, musí být duchovní. Už nemá ego. A my tomu bez výhrad věříme. Chceme být jako on. Je někde jinde, pro nás v té chvíli v nějaké nedosažitelné rovině. Na tom stupni, kdy se ho už nic netýká, s ničím a nikým nemá problém.

Je to ale pravda? Nebo pouze hraní si jeho ega na duchovní bytost?

Bohužel, toto vše, co vás tento člověk učí, je pouze jeho rozumový postoj a vysvětlení, ale ne vaše. A protože je to pro náš rozum líbivé, my to přijmeme a ztotožníme se s tím. Jedeme na tom, co nám o tom pověděl. Na té milosrdné a láskyplné lži, která to vše obchází a omlouvá. Která se skutečné pravdy dotkla jen letmo. Pravdy, kterou přijal a převzal, vytvořil náš vlastní rozum. Novou pravdu. Tu, která se nám líbí.

V podstatě se dá říci, že nám na těchto kurzech a seminářích vymyjí mozek a přeprogramují ho. Nacpou do nás rozumová slova a věty, která souzní s naším postojem a smýšlením o nás samých. O který si naše ego myslí, že to je přesně to, co potřebuje k tomu, aby vědělo a rozumělo. A my si myslíme, jak už víme a umíme. Čemu ale ve skutečnosti rozumíme? Našli jsme díky tomu pravdu, která neleží v rozumu, nebo rozumíme pouze těmto větám, které nám dávají pocit, že víme a známe pravdu.

Proto je o tyto kurzy a semináře takový zájem. My sami sebe o tom přesvědčíme, protože je to pro náš rozum jednodušší, přijatelnější. Slyšíme pouze to, co chceme slyšet. Chceme, aby to bylo tak, jak to chce náš rozum, po čem touží náš rozum. Nesme schopni si v té chvíli uvědomit, že plníme pouze touhy svého ega a rozumu. Vzdáváme se své vlastní vůle, své vlastní moudrosti, přístupu k ní a nahrazujeme ji rozumovým postupem a rozumovým vysvětlením, na kterém lpíme. Tento rozumový postup nám pak vytváří barieru z energie, přes kterou není možné se dostat ke skutečné pravdě. Ta totiž není, neleží v rozumu a v tom, jak on si myslí, že to je. Jak on se to naučil, jak tomu má rozumět na základě přednášky, semináře nebo nějakého kurzu.

Náš rozum a ego nechce slyšet pravdu. Nechce si přiznat a uvědomit, jací doopravdy jsme. Chce se toho zbavit, aniž by věděl, co to ve skutečnosti je. Bez vlastního uvědomění si a prožití, které bolí. Chce to mít vyřešené bez bolesti. A když nám pro toto někdo nabídne rozumový postup, jak to udělat, okamžitě se toho chytneme. Převedeme svou vlastní odpovědnost za sebe na něj. To on nás má naučit, jak to udělat. On nás má toho zbavit. Ukázat nám jak a naučit nás jak. On nám to má vysvětlit, co vidím, proč a co to znamená. My ho budeme pouze slepě následovat. Přejímat jeho postupy, jeho myšlenky, jeho pravdy a jeho vysvětlení. Pěkně se to naučíme, jako násobilku ve škole. 

Kupujeme si různá CD s meditacemi a přednáškami. Nahráváme si do mozku nové, lepší programy, o kterých si myslíme, že jsou to přesně ty, které potřebujeme k tomu, abychom byli jiní, lepší a šťastní.

A ono to vše kupodivu funguje. 

Ovšem, jak dlouho? Týden, měsíc, rok? Jen do té doby, než se opět setkáte s nějakou novou překážkou, novým problémem, který se nelíbí vašemu egu a s kterým si nevíte rady. Pak se vám najednou zbortí všechny ty rozumové pravdy a poučky, manuál, jak to máte řešit.  A tak zase běžíte za tím člověkem, aby vám pomohl a přeprogramoval vás. Naučil vás jiný, lepší a zaručený způsob. Koupíte si další CD, které vás na chvíli uchlácholí. Zaplatíte za další seminář, nebo kurz, abyste měli pocit, že už víte a máte to vyřešené.

Co v tu chvíli vlastně děláte? Nahráváte si do vlastní mysli program, skrze který pak fungujete a myslíte si, že tím jste a že je to pravda. A za tuto lež jste ochotni zaplatit.

Naprosto stejně, jako ti, ke kterým si jdete pro pomoc. I oni sami takto začínali a teď to učí vás. Rozumové a myšlenkové postupy, programy, za které zaplatili. A vy, stejně jako oni to zase nabízíte dalším a dalším lidem, kteří jsou vám ochotni za to zaplatit.

Na to, jak vědět a znát, rozumět tomu, co se s vámi děje a proč, není a neexistuje žádný rozumový postup, rozumový manuál. Že se ho naučím a mám vyhráno. 

Protože každý člověk je naprosto jiný. Myslí, cítí, vnímá a chápe jinak. Skrze své vlastní rozumové nástroje, a ne ty vaše. Skrze své vlastní vzpomínky, a ne ty vaše. Skrze své vlastní pocity, emoce, svou bolest, a ne skrze ty vaše. Skrze své vlastní pochopení, a ne skrze to vaše. Skrze své vlastní odpovědi, a ne ty vaše.

Jak se odlišuje skutečný duchovní člověk, učitel, léčitel a průvodce, který ví a umí od těchto rádoby duchovních lidí, kteří si na ně pouze hrají a myslí si, že ví a umí?

Tento člověk nemá touhu a potřebu ukazovat, co ví a co umí.

Tento člověk vám pouze ukazuje a seznamuje vás s různými způsoby, jak se dostat k pravdě. Učí vás je nalézat a neulpívat pouze na jednom. Pomáhá vám objevit vaše vlastní nástroje, vaše vlastní schopnosti, které máte k dispozici a učí vás, jak je používat. Jak je mezi sebou kombinovat. Co vše skrze ně můžete zjistit. Co vše s jejich pomocí můžete, k čemu všemu slouží. Nechává vás, byste si je sami osahali. Porozuměli jim svým vlastním způsobem. Jak, jakým způsobem se projevují a jak s vámi a skrze co hovoří. Ukazuje vám to, co ví a zná sám. Neučí vás žádný rozumový postup. Seznamuje vás se zákony energií, s kterými se setkal. 

Kdy udělal chybu, v čem a proč.  Jak to dopadlo a co díky tomu poznal a pochopil.

Nenutí vám svůj postup, nenutí vám svou pravdu, svou moudrost a to, co ví. Nechá vás, abyste si našli svůj vlastní způsob, který je vám vlastní a pouze vám ukáže a vysvětlí, co smíte a co ne. Umí nalézt ten správný způsob, jak vám něco zprostředkovat a vysvětlit, aniž by vám dal, poskytl konkrétní odpověď. Ví, jak vás dovézt k pravdě. Jak vás dovést k tomu, abyste tu pravdu našli, uvědomili si ji a zvědomili si ji rozumově. A také, co s ní dál máte udělat. 

Učí vás, jak rozeznat pravdu od lži. Jakým způsobem pracuje váš rozum. Na čem lpí a proč na tom lpí. Učí vás poznat a porozumět svým vlastnostem a pocitům. K čemu je máte. V čem a kdy vám pomáhají a v čem, kdy vám škodí. Jak se správě ptát a pokládat otázky. Pomáhá a ukazuje vám, jak se vyznat ve vlastních myšlenkách. Vysvětluje vám určité výrazy a slova, která špatně chápete. Vidí, slyší nebo cítí to, co je kolem vás, na co, či na koho jste napojeni a kdo či co je napojeno na vás. Uvědomuje si, že mezi vámi není žádný rozdíl. Není výš než vy. Není víc, než vy. Nechce, abyste ho slepě následovali a vše doslova zopakovali a udělali. Netouží z vás udělat sebe. Vnutit vám své pravdy a postupy. I on se zároveň učí od vás. Dívat se na věci jinak. Přijímat váš způsob a úhel pohledu. 

Tento člověk není veden žádnou touhou. Nemá touhu být slavným a uznávaným učitelem, léčitelem a duchovním průvodcem. Nemá touhu vás ohromit svými znalostmi, schopnostmi, zkušenostmi a přesvědčit vás, že on je ten jediný, co ví, zná a umí. Nemá touhu vás zachránit. Dělá v té chvíli pouze to, co je potřeba. Pouze to, co smí a nelpí na výsledku. Nelpí na tom, zda vám pomůže, vyléčí a kam, jak daleko  vás na této cestě dostane a jak to dopadne. Protože to není na něm a není to jeho povinnost. Toto je pouze a jenom na vás.

Bohužel, tito lidé nemají mnoho klientů, jako ti druzí, co nabízí iluzi pravdy a rychlé řešení. Že tu pravdu za vás vymyslí.

A víte proč?

Protože nenabízí tu jednoduchou cestu, mámivou lež pro náš rozum.

Řekne vám na rovinu, že to bude bolet. Že budete vy sami otvírat různé dveře a za nimi se setkávat sami se sebou. Se sebou, kterého vůbec neznáte a odmítáte ho. Budete se dívat do propasti svého vlastního rozumu a ega. Na své vlastní bubáky a strachy. Budete odstraňovat jednu slupku, jednu rozumovou masku za druhou a poznávat, kdy, jak a proč tato slupka a maska vznikla. Budete čelit svým vlastním démonům v sobě a zažívat, prožívat to, co umí. Čeho všeho jste jako člověk schopni. Skutečné pravdě o sobě. Postavíte se jim, abyste je poznali a byli schopni je nechat odejít.

Poví vám, že toto není jednorázová záležitost. Že něco vyřešíte a tím je to hotovo. Máte hotovo. 

Toto je pouze cesta, na které poznáváte sebe sama, kým jste byli a kým jste teď a proč jím jste. Cesta, která nekončí, nemá ten rozumový konec, že budete duchovní a tedy šťastní. Že zde nejde o ten pomyslný konec, po kterém touží náš rozum a ego, ale o cestu samotnou. O to, co uděláte teď a tady pro sebe a pro svá budoucí já. Nejde pouze o vás teď a tady, ale o všechny, kterými teprve budete. Aby na své cestě životem měli co nejméně překážek a balvanů na svých zádech.

Je to cesta, po které jdete a díváte se, co vám stojí v cestě. Co je to za překážku. Z čeho je utvořena, kdy vznikla a jaký má na vás teď a tady vliv. Na vás. Co s vámi dělá. Jak a čím ovlivňuje vaše myšlení, jednání a konání, kdy z nevědomosti mezi těmito překážkami kličkujeme ze strany na stranu v domnění, že zůstanou za námi. Neuvědomujeme si, že tyto balvany ve skutečnosti vláčíme na svých zádech, přidáváme k nim nové a přesouváme je dopředu před sebe a ony jsou  větší a větší, až nás jednoho dne zavalí svou tíhou. Už je neuneseme.

No řekněte sami, kdo by se pro toto dobrovolně rozhodl? Rozhodl se pro opětovné oživení a prožití bolesti?  Tělesné a emoční?

Po celý svůj zbytek života řešit své bubáky, démony a blití? Zjistit, že jsem byl vrah, zloděj, despota, manipulátor, oběť, náboženský fanatik, blázen nebo hlupák.

Náš rozum a ego dá raději přednost vidět sebe sama jako někoho výjimečného, moudrého a laskavého. Jako vladaře, historickou osobnost, anděla, mimozemšťana. Chce a touží sebe sama vidět jako někoho, kdo byl duchovně vyspělý a měl nadpřirozené schopnosti. A ne, že byl zlým a krutým člověkem.

Každý raději zvolí tu první, méně bolestivou a rychlou variantu, za kterou je ochoten zaplatit statisíce. Kdy si to vše odůvodníme rozumem, aby nás to nebolelo. Můžeme si představovat, jak jsme teď stejní a máme stejné vlastnosti a schopnosti, jako ten někdo, kterým touží být naše ego. Výmysl našeho lidského ega, že takový člověk byl, existoval, neměl ego a tím jsme byli a jsme my. Jak opojné pro naše ego.

Otázka zní, k čemu by nám to bylo. Co tam chcete řešit, když jste byli dokonalí a neudělali žádnou chybu? Všemu jste rozuměli a vše chápali?

Bohužel tito lidé neví, že v té chvíli se zastavili a pouze přešlapují na místě. Jen si myslí, že něco umí, něco vyřešili, jsou už těmi duchovními, co ví, znají a umí a ono to dál pracuje, hnije a ubližuje uvnitř, jen jejich rozum o tom neví. Hraje si na šťastného. Přesvědčuje sám sebe, že je šťastný. Opět si nasadí novou, lepší masku. A tu pak prezentuje jako duchovní, osvícenou.

Kdo by toto nechtěl, že? 

Že mě někdo naučí postup, jak to udělat, jak mám myslet, co si mám myslet, že to je, co to je a díky tomu vím, znám, umím a jsem ochoten za to zaplatit jakoukoliv částku. 

A kde jste v tu chvíli vy sami? V sobě, nebo v rozumu toho druhého? Z čeho v tu chvíli čerpáte? Ze sebe sama, nebo z rozumu toho druhého?