Zamyšlení se.

07.04.2023

Dnes se vyjádřím k postavě, která nás, lidstvo provází už bezmála 2000 let. Tou postavou je Ježíš. Postava, která je neoddělitelně spojena s tímto časem. Církevním svátkem, který nemá nic společného s tím, co, jak a proč se oslavoval tento čas v dávné minulosti.

Kdo byl Ježíš?

Byl to obyčejný člověk, jako každý z nás. Člověk, lidská bytost. Jen dostal v té době do vínku schopnosti, které jiní neměli. Byl napojen na Boha. Tedy věděl více než ti druzí. Věděl, kdo, co je to Bůh. Byl tím výjimečný? V té době ano. Ale pouze v té době. Jeho úkolem tedy bylo ukázat a zprostředkovat lidem, v čem spočívá láska, jakým způsobem pracuje láska, Bůh a skrze co, jak pracuje ten druhý. Jak velkou sílu má víra a lidská myšlenka. Toto byl jeho úkol, který si pro tu dobu vybrala jeho duše. A aby toto mohla uskutečnit, ukázat lidem, v čem spočívá skutečná láska, naplánovala si pro sebe, jaké bude mít schopnosti. Nic zázračného. Pouze neznalý člověk to považuje za zázrak.

Nebyl Bůh, ale byl obyčejným člověkem, který cítil, vnímal a slyšel Boha. Díky tomu s ním byl propojen a Bůh mohl skrze něj jednat a konat, činit zázraky.

A protože v té době byl jediným, kterého tito lidé měli možnost poznat, začali ho považovat za jakéhosi Boha. Bohužel nechápali, že Bůh byl v každém z nich. Jen ho neviděli a neslyšeli, necítili. Byla to doba temna, kdy hrstka mocných ovládala ostatní skrze moc, lži, strach a manipulaci za účelem zisku. A Ježíš jim ukazoval, že mají možnost volby. Mají na výběr. Jakou cestu si zvolí. Naprosto stejnou, jakou si zvolil on.

Myslíte si, že nevěděl, co ho čeká? Že ti mocní využijí naprosto vše, aby ho zničili? A to se také stalo. Sami lidé na jeho poslední cestě na něj plivali a házeli kamení.

A teď se malinko zastavíme. Církev nám říká, že on se pro nás, lidi obětoval, aby nás zbavil našich hříchů. Vzal všechny naše hříchy sám na sebe. Jeho smrt nás zbavila hříchů. Takže, když někoho vědomě pošpiníte slovem, myšlenkou, chcete a sledujete, jak trpí a pomalu umírá v bolestech, máte radost z toho, že umírá, tak si naivně myslíte, že jeho smrt vás zbavila toho, co jste jako lidé sami v tu chvíli dopustili, učinili, a ještě se toho vědomě účastnili? To jako jeho smrt toto vše vymaže? Že za to neponesete žádné důsledky? Že se vám to nevrátí? Takto energie bezpodmínečné lásky, rovnováhy a spravedlnosti nepracuje. Ano, Bůh vás miluje a nesoudí. Pouze vám spravedlivě vrátí to, co jste vy sami vytvořili svým jednáním a myšlenkou. Není, neexistuje nikdo, kdo by vás od toho dokázal osvobodit. Protože toto se děje automaticky, bez účasti člověka, pouze v rámci energií. Není možné, aby se toto vymazalo z prostoru. To, co jste udělali sobě a druhým.

Další věc je ta, že vstal z mrtvých. No, pokud by tomu tak bylo, k čemu to bylo dobré, to jeho zmrtvýchvstání, když hned poté odešel k Bohu? Proč ho tedy Bůh oživoval? Jaký to mělo smysl? Proč neodešel hned? No, bylo to účelové a opět si to církev vymyslela. Účelem bylo z něj, člověka udělat boha. Vyvoleného. Odměněného. A proč? K čemu? Aby se lidé obraceli k němu a ne přímo k Bohu. Prostředník, přimluvitel ….

Copak Bůh potřebuje nějakého prostředníka, aby s vámi mohl mluvit?

Lidé nechápou, že smrtí přestal Ježíš existovat i vše, co je s ním, jako s člověkem spojeno. Stala se z něj bezpodmínečná láska, která nemá lidské myšlenky a nejedná jako člověk, ale řídí se zákony energií. Tedy vrátil se domů a splynul s Bohem, stal se součástí Boha bez toho lidského. V bezpodmínečné lásce neexistuje žádný Ježíš.

Další důležitá věc je ta, že lidské tělo lze oživit, vrátit do něj duši do jedné hodiny. Po uplynutí tohoto času dochází k rozkladu těla. Nehledě na to, že jeho tělo bylo poškozeno ranami, neslučitelnými s životem.

Takže? Na koho, na co se vlastně obracíte, napojujete, když prosíte místo Boha Ježíše, člověka a představu o něm o pomoc? No pouze na vytvořenou rozumovou představu o něm, kterou tak důmyslně vymyslela církev. Tím je zajištěno, že vaše prosby a slova skončí v nějaké bublině. Zní to možná hrozivě, ale vy se modlíte k mrtvole, k mrtvému tělu, mrtvému člověku.

Je zajímavé, že toto máme v sobě zakořeněno už bezmála 2000 let. Proč toto nemáme stejně vůči jiným, kteří existovali, a byli na stejné duchovní úrovni jako Ježíš? Uměli také činit zázraky. Metuzalém, David, Mojžíš, Šalamoun, Abrahám, Cheirón …. Těchto postav v historii je mnoho, a přesto je vyzdvihován pouze Ježíš jako jediný. Je tedy Bůh nemiloval? Nebyli také jeho syny?

Víte, všichni jsme jeho děti bez rozdílu. On nám nedává lidské přívlastky syn a dcera. On nás miluje všechny bez rozdílu pohlaví. Nikomu nedává přednost. Nikoho neprotěžuje a nepovyšuje nad druhé za jeho zásluhy. Tak proč by to měl dělat u Ježíše? To už by nebyl Bůh, ale člověk. A pouze člověk z Ježíše učinil mučedníka a modlu.

I dnes, v této době existuje mnoho lidí, kteří jsou stejní, jako byl Ježíš. Jen o nich nevíme.

Asi se na mě bude mnoho lidí, věřících zlobit za má slova. Beru jim jejich jistotu, že je Ježíš zbaví bolesti a trápení.  Že se za ně přimluví u Boha. Umete jim cestičku k Bohu. Vymaže všechny jejich zlé činy a zlé myšlenky. Tedy že za ně neponesou důsledky.  Bůh s tímto nekupčí. Že se pomodlíte, odříkáte zdrávas, koupíte si za peníze a majetek odpustek - odpuštění a vše je zapomenuto a smazáno. A vy budete dál ubližovat, aniž by jste za to nesli jakékoliv důsledky? Co by asi Bůh s těmi penězi a majetkem dělal, když je pouhou energií? Jediný, kdo vás může zbavit bolesti a trápení jste vy sami. Ne Bůh, ne Ježíš, ale vy.

Ježíš měl duši a ta duše měla toto tělo a tento úkol v tomto jednom těle a v tomto jednom životě. To ovšem neznamená, že zde byla jeho duše poprvé a naposledy. Před tím mohl být ženou, mužem, despotou, zlodějem, vládcem ..... A po jeho smrti se opět duše mnohokrát inkarnovala a měla zůzná těla a různé životy. Ježíš byl pouze jedna z mnoha zkušeností jedné duše. Žádná vyvolenost. Takže vůbec nejde o jeden život a o to, co jste v něm vykonali. Tedy o lidské tělo, ale o zkušenost duše, která ji zažívá právě skrze tělo. Zkušenost jak s dobrým, tak se zlým. Aby duše skrze lidské tělo, mysl a emoce poznala a zažila všechny podoby zla. Tím, díky této zkušenosti se pak člověk stává vědomým, kdy volí na základě těchto zkušeností duše mezi světlem a tmou. Pouze díky tmě a poznání té tmy rosteme. Tedy uvědomněním si rozumem, čím si ubližuji a proč a volbou, rozhodnutím, jít jinou cestou. A i Ježíš z tohoto nebyl vyjmut. Zažíval zlo a podobu zla od druhých. Měl volbu. Mstít se a uližovat, nebo přijímat, nesoudit, nehodnotit a odpouštět. Byla to jeho volba. A on pouze ukazoval druhým, že každý má možnost volby. Nic jiného v tom nehledejte. Když se rozhodnete jít touto cestou, vyluďujete se, až jste napojeni na Boha a tento kanál je čistý a jasný. Nezatížený rozumem a egem. Díky tomuto kanálu pak slyšíte a vnímáte Boha a Bůh může skrze vás a vaše tělo konat zázraky. Zázraky nekoná člověk, ale Bůh skrze něj. Pozor! Nesmí tam být ego, já chci. To, zda se tak stane, či ne, o tom rozhoduje pouze Bůh. Pokud je tam ego a rozum, chci já, jako člověk, hned se toho chopí ten druhý zezdola. A mimo jiné, takových, jako byl Ježíš, bylo mnoho i před ním a i po něm. I v současné době jsou zde takoví lidé. Naprosto stejní, jako byl Ježíš. Tím chci říci, že to není vyjímečnost, nebo vyvolenost. Je to plán duše, kým bude a jak bude žít. A tak tomu bylo i u Ježíše. Byla to pouze jedna lidská zkušenost pro duši. To, zda vstal z mrtvých či ne, je jiná. Ono to totiž není možné, když se začne tělo rozkládat. Nehledě na to, že to postrádá jakýkoliv smysl. Proč by ho uzdravil, oživil a pak ho zase usmrtil? K němu totiž může odejít pouze duše, zbavená všeho lidského, tedy i těla. To znamená, že musíte umřít, aby mohla duše opustit tělo. Jinak to nejde. Zde můžeme pouze spekulovat, k čemu došlo. Někdo si to vymyslel. Buď aby byl zajímavý, nebo byl podplacen. Další možnost je, že někdo uviděl jeho duši, která měla stále lidskou, avšak nehmotnou podobu. I dnes je toto možné. Vidíme a slyšíme mrtvé. A poslední možnost je, že sám nejvyšší ze zdola vzal na sebe jeho lidskou podobu. I toto on umí.