Žena

Dnes další téma, o kterém si budeme povídat. O ženě. Co znamená být ženou. Jak se chová a myslí pravá žena. A existuje to vůbec? Kdo to určí? Muž, nebo jiná žena?

Opět se nám roztrhl pytel s těmi, co ví a učí jiné ženy, jak být ženou. Nejsou a neexistují na to návody a poučky. Jak máte myslet, jak se máte cítit, jak se máte chovat….

Různá setkání a ženské kruhy, kde si všichni na něco hrají. Předvádí se, jak jsou dokonalé, přitakávají si a napodobují jedna druhou a tu, která to vede. Toto vše je pouze návod pro rozum a jeho představa o ženě. Není to přirozené, ale strojené. S tím pak přichází naivní představa, jak se k vám jako k bohyni má muž chovat. A pak se vrátí domů a to vše začnou předvádět doma. Všímej si mě, uctívej mě, vzhlížej ke mně, obdivuj mě, miluj mě takovou, jaká jsem. Postarej se, abych byla šťastná a bezstarostná jako ta bohyně. Bohužel po takovém výplachu rozumu vlastně nevíte, jaké ve skutečnosti jste. Jen kopírujete něčí představy.

Ale jedno vím jistě. Zapomeňte na to, že jste bohyně. Že máte být bohyní. Přestaňte toužit stát se bohyní. A víte proč? Bohyně je bytost, která je nadřazená a nedostupná, odtržená od života. Bohyně není manželkou, matkou, dcerou, přítelkyní, milenkou, babičkou, sestrou, pracující ženou, samoživitelkou …. Bohyně nemusí pracovat, mýt nádobí, uklízet. Být někomu oporou.

Abych pravdu řekla, já sama nevím, jaká má být opravdová žena. Jaké to je být opravdovou ženou. Jak se má cítit opravdová žena. Protože to nikdo neví. Já jen vím, že jsem žena a mám se ráda. Jsem ráda ženou. Mám ráda muže a sex. Mám ráda a přijímám všechny své role, které jako žena žiju bez rozdílu. Všechny se dohromady prolínají a žádná z nich není důležitější, lepší nebo horší. Střídají se tak, jak jsou potřeba v té konkrétní chvíli.

Jde hlavně o to, jak působíte na druhé. Zda jste v každé této roli, která je nedílnou součástí ženy k sobě a k ostatním naprosto upřímné. Zda ji v té chvíli přijímáte, nebo odmítáte, bojujete s ní sami v sobě.

Zda jednáte přirozeně na základě svých pocitů. Ale toto není možné, když si mnoho pocitů a vlastností zakazujete, bojíte se jich a odmítáte je jako špatné.

Toto je GRÓ každé ženy. Znát sama sebe.

Co to znamená?

Jde o to, být k sobě naprosto upřímné. Přiznat si, jaké ve skutečnosti jsme. Co vše je naší součástí jako ženy. Láska, mateřství, lenost, lstivost, pomstychtivost, hněv, vypočítavost, závist, zkaženost, krutost, něha, křehkost, ochranitelnost, touha mít moc, ovládat, manipulovat …. Důležité je, si toto uvědomit, připustit, přijmout a ne to odmítat. To, že to přijmete neznamená automaticky, že se tak budete, musíte chovat. Jak se chcete znát a vědět, co se s vámi ve skutečnosti děje, když mnoho věcí o sobě popíráte, stydíte se za ně nebo se za ně trestáte?

Hlavní směrovkou pro ženu, aby věděla, co se s ní a kolem ní děje jsou její vlastní pocity. Uvědomit si, jak se cítím. Jsem zmatená, bezradná, zraněná, cítím se zranitelná, mám strach, cítím neklid, touhu …. Pokud si toto uvědomíte, jak na tom v té chvíli jste, přijmete to a smíříte se s tím bez odporu, tento pocit projde tělem a ustoupí. Přestane vás ovládat. Přestane mít nad vámi moc. Může ho vystřídat pocit klidu, jistoty, síly v sobě, vím, co mám říci, co mám udělat. Vím, zda se tím mám zabývat, zda je to potřeba či nikoliv. Pokud si ho zakážeme, odmítneme ho, o to více se skrze nás projeví v podobě emoce a slov. Ustát to, neztratit tvář, důstojnost, umlčet, zranit, ponížit nebo utéct, jen aby ten druhý nepoznal, jak se ve skutečnosti cítím, protože se za to stydím. Připadám si slabá.

Jde o to, naučit se ustát své vlastní pocity a nestydět se za ně. Nepopírat je v sobě a neodmítat je. Vím o nich. Znám sama sebe. Své různé polohy, čeho všeho jsem jako žena schopná. A nestydím se za to, co vše je mojí součástí. Že jsem dokonalá i nedokonalá zároveň. Jsem hříšnicí, nevěstkou, prostitutkou, světicí, matkou i milenkou. Jemná, milující, laskavá i podlá, intrikující a bolavá. Ctnostná, zkažená i zvrácená. Jsem slabá i silná. Tímto vším jsme my ženy. Nelze si z toho vybírat pouze to, co se nám líbí a vše ostatní v sobě popírat. Nebo naopak se na to vymlouvat. Udělat si z toho berličku a omluvu pro své chování. Pokud některá žena tvrdí, že tímto vším není, tak sama sobě lže.

Skutečná a opravdová žena si je vědoma tohoto všeho, že to v sobě má a přijímá to jako svou součást bez rozdílu, souzení a hodnocení. Bez toho, aby tomu přisuzovala jakoukoliv rozumovou a společenskou hodnotu. Jaká smí být a jaká ne. Přijímá svou vlastní sexualitu, touhy těla a rozkoš, tak jako své ego a rozum. Tato žena pak následuje své pocity, instinkty, intuici a moudrost, která jde ruku v ruce se sebeláskou, sebeúctou a sebe hodnotou. Vyzná se v sobě, ví, kým je a co umí. Kdy je potřeba vynaložit sílu a úsilí a kdy ne. Nemá potřebu a touhu vlastnit a ovládat. Podbízet se a nutit druhému svou pravdu. Nabízet své služby a své tělo. Sloužit někomu. Zasloužit si lásku. Oddat se druhému ve jménu lásky neznamená, že se žena obětuje a zapomene sama na sebe. Vzdá se naprosto všeho na úkor dítěte a muže.

Žena slouží pouze sama sobě, své lásce v sobě k sobě a lásce k životu, který nese a chrání. Tato žena ví, že nikomu nepatří. Ani bohu, ani muži, ani dítěti. Patří pouze sama sobě.

Ona sama se rozhoduje, komu se oddá a kdy. Koho si ona sama vybere, aby ji doprovázel životem. Jde o to slovo sama jsem si ho vybrala, rozhodla jsem se pro něj a teď v tuto chvíli ho přijímám takového, jaký je. Tak jako má právo na svou vlastní svobodu a volbu. Právo změnit svou volbu a učinit jinou, novou, lepší. Ona sama se rozhoduje a volí, zda, kdy a pro koho se obětuje a zapomene sama na sebe. Vzdá se naprosto všeho na úkor dítěte a muže a kdy ne.

Žena učí muže být muži. Pokud už není nic, co by mohla tohoto muže naučit, protože toho už není schopen, jde dál. Nezastavuje se a neohlíží. Splnila svůj úkol. Jako žena, jako matka, jako milenka, jako manželka …. Opět, je to pouze a jenom její vlastní volba, zda setrvá, nebo ne. A je potřeba tuto svou volbu, toto rozhodnutí přijmout a ne si ho vyčítat a svalovat vinu za svou volu na druhé. Přijmout a smířit se i s důsledky, které z této volby plynou.

Jsou situace, kdy si žena dovolí být slabá a zraněná, že je to v naprostém pořádku. Má na to právo. Ale nenechá se tím ovládat, vydírat a vláčet. Najde v sobě sílu rozhodnout se, co udělá dál. Síla ženy spočívá v tom, že chrání život jako takový a tato síla nemá hranice.

Rozdíl mezi námi ženami a muži je v tom, že na rozdíl od mužů jsme my ženy velice komplikované. Byla nám dána obrovská škála pocitů a emocí, kterou muži nemají. Proč? Žena je nositelkou života. A aby mohla tento úkol splnit, dostala k tomu toto vybavení, jakýsi vnitřní radar, který jí pomáhá porozumět tomu, co se s ní, v ní děje a odehrává na základě tělesných změn, pochodů a hormonů. Dokázala zvládat těžké situace, emoce a bolest jak fyzickou, tak emoční. Aby se dokázala spojit a napojit, nacítit na dítě, na jeho potřeby. Tyto pocity se pak nepřetržitě střídají na základě její citlivosti a vnímavosti vůči dítěti, muži a okolí.

Žena má tedy daleko vyvinutější radar na přijímání veškerých energií bez rozdílu. 

Je spojena jak se zemí tak s duší. S vrchem i spodkem, kdy se skrze tyto dvě energie, které spolu nesoupeří, ale spolupracují může projevit skutečná pradávná moudrost, která leží hluboko v nás. Moudrost o tom, jaké jsme. Jaké dokážeme být. Odkud, od koho čerpáme svou sílu a moudrost.

Je napojena na okolí, na lidi a jejich energie.

Na Zemi, která jí předává svou moudrost skrze automatické instinkty a pudy.

Je napojena intuitivně, skrze intuici na boha a duši, na bezpodmínečnou lásku, pravdu a moudrost.

Na zlo a temnotu, lži, nepravdy, lidské myšlenky, chtění, touhy a představy ega a rozumu.

Na toto vše je žena napojena najednou a zároveň. A toto vše v ní vyvolává různé, nepřetržité a protichůdné pocity. Naprostý chaos, kdy neví, na co má ve skutečnosti reagovat. Čím se má zabývat, co řešit a co ne. A pokud si těchto pocitů žena nevšímá, nerozumí jim nebo je odmítá a zakazuje si je jako špatné, aniž by je nejdříve přijala a smířila se s nimi, nikdy sama sobě nemůže porozumět. Není možné, aby věděla, kým je. Našla sama sebe, svou vlastní moudrost. Stává se pouze loďkou bez kormidla, která je unášena větrem a proudem bez jakéhokoliv směru a cíle. Je vydána na pospas svým pocitům a emocím.