Dnes se budu věnovat
tomuto tématu, které je pro mnohé velice bolestivé. Je to pro každého bez
rozdílu velice bolestivá zkušenost, když mu zemře dítě, právě narozený
človíček. Mnoho lidí se ptá, proč? Co komu udělalo? Vždyť je čisté, nevinné.
Proč mi ho Bůh vzal? Proč je Bůh tak zlý?
Pokusím se vám
vysvětlit, jak a proč se to děje. Mnozí z vás to budou rozumově odmítat,
budou se na mně zlobit. Na to, co píšu a některým to naopak pomůže se částečně
s touto ztrátou vyrovnat a nalézt klid v duši.
Začnu úplně od začátku.
Tam, kde to vše začíná.
Vše začíná nahoře,
v prostoru, kterému jsme dali název nebe. V tomto prostoru není a
neexistuje žádná hmota. Jen energie. Každá duše v tomto prostoru je pouhou
energií. Energií bezpodmínečné lásky. Každá sama o sobě ví, kým, čím byla, co
prožila jako člověk. Pamatuje si všechny své lidské existence a pamatuje si i
ostatní duše - energie, kdy a kde se s nimi setkala a kým byli. Všechny
duše jsou tam nahoře propojeny navzájem a každá zná příběh a osud, plány
ostatních duší. Dalo by se říci, že je to takový jeden chumel energií, ve které
je každá energie - duše sama za sebe a zároveň je součástí všech ostatních,
všeho ostatního. Jak už jsem psala v jiných článcích, duše necítí, pouze
ví. V tomto prostoru není dobře, špatně. Vše má stejnou hodnotu.
A zde začíná náš
samotný příběh.
Protože se všechny duše
znají, znají své lidské životy se vším všudy, tak mezi sebou tvoří další
spojení do budoucna pro své zkušenosti a svou moudrost. Ví, že je potřeba v
rámci srovnání energií, které jako člověk vytvořili, něco napravit, odčinit,
něčemu se naučit, něco poznat a pochopit, někam, k něčemu dospět. Něco
vynalézt, něco vytvořit. A protože ví to samé i o ostatních duších, spojují se
dohromady s těmi, které k tomu potřebují. Tedy je to vzájemná
spolupráce, která navazuje na minulost, plány duší, karmu, osud a vytváří
dohromady budoucí plán, osud a karmu. Je to neuvěřitelné množství informací, minulost
mnoha stovek lidí a budoucnost, které dokáže zpracovat, vidět a rozumět jim
pouze duše sama, když je tam nahoře. Tyto plány jsou mnohdy utvořeny mnoho
inkarnací dopředu a podílí se na nich mnoho duší. Teď vás asi napadne, že je
možné se k nim dostat a přečíst si je. Přečíst si svůj budoucí osud -
život. Omyl. Není tomu tak. K těmto informacím se nelze dostat. Můžete
přečíst pouze to, co si sama duše naplánovala, že přečtete. Opět je to součást
plánu duše. Že ona sama si tuto schopnost naplánuje mít jako člověk. Tedy, duše
si ve spolupráci s ostatními dušemi naplánuje svůj vlastní budoucí život
jako člověka, lidské bytosti se vším všudy. Jak bude vypadat, tedy vhodné
rodiče a jejich DNA. Zda bude zdravá, či nemocná. Jaké bude mít vlastnosti,
dary, nadání a schopnosti. Pro duši jsou to pouze a jenom zkušenosti, které pro
ni nejsou bolestivé.
Tím se dostáváme
k tomu, proč někdy umře malé dítě.
Vše je to plán, který
byl utvořen ve spolupráci s mnoha dušemi již dopředu. Plán, který se
netýká pouze a jenom té jedné duše, ale i těch ostatních, které se na něm
podílí. I ony si něco naplánovaly, i ony chtějí něco poznat a zažít. I ony
chtějí něco odčinit a napravit.
Jde o to, co si která
duše naplánovala. A tyto plány pak dohromady tvoří život, který prožíváme a
zažíváme jako jednotlivec v rámci rodiny.
Vaše duše si tedy
naplánuje, že chce poznat a zažít, jak bolestivé je pro člověka ztratit, přijít
o dítě. Aby se to mohlo stát, jiná duše, která chce poznat, jaké to je náhle
zemřít, si naplánuje, že bude vaším dítětem a vyměří si pro sebe potřebný čas,
po který zde bude. Obě duše se na této zkušenosti dopředu domluvily.
Další možností je, že
jste v minulosti byli matkou, co přišla o dítě a stále se utápěla ve
smutku. Neustále myslela na své dítě a přestala žít. A nyní jste si tyto role
vyměnili. Jste dítětem a dítě z minulého života je vaší matkou. Aby duše
zažila a poznala obě situace. Jaké to je, když duši miminka zde jeho matka drží
svými myšlenkami a nedovolí mu odejít.
Nebo tuto zkušenost
potřebujete zažít pro to, že jste byli v některém životě necitelní vůči
druhému. Vůči jeho ztrátě, jeho bolesti, nebo jste dítě vy sami nechtěli. Anebo
jste ho zabili. Tak nyní to zažíváte, jaké to je, nemít, nebo přijít o dítě.
Z té druhé strany. Buď jako matka, nebo jako dítě. Další možností je, že
jste se v minulém životě zařekli, nebo si přáli: už nikdy žádné další
dítě. Nikdy nechci mít děti. Ať se to dítě nikdy nenarodí. Ať to dítě umře. Bohužel
je to něco, co si nepamatujete a proto nechápete, proč se vám to děje. Jak
stále píšu dokola a dokola, slova, přání a myšlenky mají obrovskou moc. A Bůh
vám to splní. Tak proč se na něj pak zlobíte?
Někdy si duše
naplánuje, že chce pouze zažít a poznat lásku matky, když je u ní
v bříšku. Jaké to je a tato zkušenost jí stačí. Odejde a možná má již
naplánován jiný život, v jiném těle s jinými rodiči.
Neviňte tedy sebe sama
za to, co se stalo. Nikdo vás ani vaše dítě za nic netrestá. Je to pouze výměna
rolí. Výměna lidských těl. Duše sama to takto, jak to vnímá a cítí člověk,
nemá. Duše pouze ví a zná. Nesoudí a nehodnotí na dobré a špatné. Uvědomte si,
že duše je, byla a bude vždy bezpodmínečná láska. Láska, která nikomu nepatří.
Láska, která miluje všechny ostatní duše. Láska, která je součástí všeho a
všech.
Snad jsem vám malinko
pomohla se smířit s tím, když přijdete o dítě. Propusťte ho a nechte jeho
duši odejít z lásky k ní. Ano, je čas truchlit, ale je také potřeba
toto ukončit a začít znovu žít. Uvědomit si, že kolem nás jsou i jiní lidé,
kteří také potřebují naši lásku. Je hloupé dávat lásku někomu, kdo už není a
díky tomu zapomínat na živé. Ano, můžeme vzpomínat, můžeme milovat, ale nesmí
nás to zničit.
