Regrese

Dnes se vrátím k tématu regrese.

Co o tom píše Wikipedie :

Regresní terapie znamená v užším slova smyslu postup, kdy léčitelé či psychologové vedou pacienta pomocí sugesce nebo hypnózy k návratu ke vzpomínkám z jeho minulého života. Za regresní terapii lze považovat i psychoanalýzu, která umožňuje pacientovi vybavit si nepříjemné zážitky z raného mládí, které mohou být příčinou vnitřního, nevědomého konfliktu a jeho současných obtíží.

Pojem regrese v psychologii a léčitelství znamená návrat vědomí pacienta do minulosti s představou, že uvědomění si minulých nemocí nebo skutků může mít psychoterapeutický efekt, event. že lze terapeuticky pacienta v regredovaném stavu vyléčit.

Problémem regresní terapie je navození tzv. syndromu falešné paměti. Může se tak vytvořit vzpomínka, která se nestala. Stejně tak existuje riziko, že neexistující vzpomínka může být nechtěně implementována hypnotizerem.

Reinkarnační terapie je formou regresní terapie, která vyhledává staré zasuté vzpomínky z minulých životů. Cílem je objevit příčiny stávajících duševních poruch, tj. neuróz a psychóz, někdy i tělesných potíží. Pacient si má uvědomit spojitost mezi aktuálními poruchami a minulými traumatickými událostmi a tím poruchy zneutralizovat. Na rozdíl od běžné psychoanalýzy předpokládá reinkarnační terapie, že člověk prožívá více tělesných existencí (vtělení, inkarnací). Ty se podle ní promítají do stávající inkarnace.

Reinkarnační terapie se zakládá na práci s podvědomím. Pacient a terapeut při tom prozkoumají příčiny krizí, problémů a omezení a pokoušejí se tímto způsobem přivodit osvobození od starých a překážejících problémů.

Reinkarnační terapie vychází z toho, že problémy spočívají v zkušenostech jak v stávajícím, tak v minulých tělesných životech. Základním bodem je, že se člověk skládá jak z hmotného těla, tak z nehmotné části, které se říkává "duše". 

Dalším východiskem reinkarnační terapie je, že ta nehmotná složka, neboli duše, přežije tělesnou smrt a přechází do jiných hmotných těl (viz reinkarnace), aby se touto cestou vyvíjela dále. Veškeré zkušenosti se ukládají do pamětí a promítají se do pozdějších tělesných existencí, což podle zkušeností reinkarnačních terapeutů vysvětluje, proč nás například pronásledují určité obavy či zábrany, aniž bychom viděli nějaký důvod, anebo proč se v určitých situacích cítíme ohrožení, i když nám fakticky žádné nebezpečí nehrozí.

Podle názoru reinkarnační terapie je člověk ve velké míře ovlivněn traumatickými, tj. duši ranícími, zkušenostmi, k němž došlo v minulosti (buďto ve stávajícím anebo dřívějších životech). Projevují se ve stávající tělesné existenci neurózami a psychózami, kteréžto pojmy zahrnují v podstatě všechno, co nám život ztěžuje a omezuje, a velice často ani netušíme, kde to má svoje kořeny, např. strachy, nutkavé návyky apod.

- Převzato z Wikipedie -

Podíváme se na tvrzení, že :

Pojem regrese v psychologii a léčitelství znamená návrat vědomí pacienta do minulosti s představou, že uvědoměním si minulých nemocí nebo skutků může mít psychoterapeutický efekt, event. že lze terapeuticky pacienta v regredovaném stavu vyléčit.

Uvedu vám jeden příklad.

Představte si, že jste byli v některém minulém životě jako malé dítě mučeni, zneužíváni, prodáváni na sex, byli jste trestáni, hladověli jste a díky tomu jste předčasně umřeli. Tedy velice traumatický život - zážitek, který obsahuje mnoho a mnoho bolesti, jak fyzické, tak psychické a emoční. A nějaký terapeut, který o tom nic neví, vás vrátí zpět do té doby a vy to prožíváte znovu teď a tady. Jste opět tím dítětem a vše vnímáte a cítíte, jako by se to dělo teď a tady. Jste opět zmatení jako tenkrát a nechápete, proč vám to ten někdo dělá.

A já se vás zeptám. Jaký to proboha má smysl?

To, že to prožíváte znovu, tu bolest, vám pomůže to pochopit? Zbavit se té vzpomínky? Jak? Jak to chcete tomu malému chlapci, kterým jste, sobě vysvětlit? Proč to ten člověk dělal. Protože to je něco, co se nedá vysvětlit ani pochopit.

Nebo jiný příklad.

Máte strach z vody, že se utopíte. A terapeut vás vrátí zpět do doby, kdy jste se utopili. A vy se znovu topíte, prožíváte to, lapáte po dechu, škrábete se nahoru k hladině, srdce vám bije, máte strach, dusíte se.

A toto vám má pomoci se zbavit strachu z vody? Proboha jak?

Nehledě na to, že se klidně může stát, že v té době už zůstanete a nevrátíte se zpět. Budete to stále a dokola prožívat a umírat.

Nebo ten zážitek pro vás bude tak moc traumatický, protože na něj nejste připraven, že se z něj už nevzpamatujete, nebo se zblázníte.

Uvedu ještě jeden příklad. 

V minulém životě jste se zbláznili a ztratili pojem o realitě. Nebo jste byli nějakým způsobem postižení, retardovaní co se týče rozumu. A terapeut vás na ten život napojí. Popřemýšlejte, co se s vámi teď a tady asi stane.  A dokáže vás terapeut vrátit zpět?

Toto je způsob, který nepomáhá, ale naopak, velice ubližuje. Tento způsob práce s podvědomím, který někdo vymyslel a stále a dokola se učí, je velice nebezpečný a ten, kdo ho praktikuje, naprosto nic neví o tom, co se ve skutečnosti děje. On si je myslí, co se děje, co ho někdo naučil.

Mnoho regresních terapeutů vrací lidi do minulých životů na slepo, aniž by věděli, zda je to ten konkrétní život, který hledají. Otvírají a vrací lidi do životů, které jsou zavřeny, zapečetěny, protože na ně ten dotyčný není připraven ani rozumově, ani emočně a ani duchovně.

Mnoho těchto terapeutů ani neví, kde se ten dotyčný v tu chvíli nachází a co se s ním děje. Nemají tušení, zda je to život toho dotyčného, nebo naprosto někoho jiného. Oni jen reaguji na to, co jim klient popisuje, a to považují za pravdu.

Nechápou, že v tomto stavu se klient může napojit na kohokoliv, třeba i na samotného terapeuta a oni to neví, protože nemají jak to zjistit. Mohou se také v tomto stavu napojit na představy lidí o něčem.

Regresní terapie má své zákonitosti. Zákonitosti, které nevychází z rozumu, ale pouze z dané, vzniklé situace a jsou řízeny skrze intuici. A pokud je terapeut nezná, neměl by se do této techniky vůbec pouštět. Zde se totiž nepracuje podle nějakého naučeného, daného postupu a řádu. Toto zde nemá co dělat. Že se řídíme naučeným, někde na nějakém semináři, nebo kurzu.

Pravidla, která je potřeba vědět, znát a dodržovat.

Za prvé :

Terapeut by měl mít alespoň nějaké schopnosti v podobě mimosmyslového vnímání. Měl by být po celou dobu práce s klientem napojen na svou duši a díky ní vědět, vidět nebo slyšet. Že mu přichází informace o klientovi od duše. Na co se má zeptat, co má hledat atd. A tyto získané informace opět třídí skrze svou duši. Vyhodnocuje pomocí duše, co je pravda a co není.

Za druhé:

Terapeut by měl být odosobněný, to znamená, že nemá mít vůči klientovi žádné emoce. Nemá tam mít touhu mu pomoci, touhu ho zachránit, ulevit mu. Neví, co bude, co se stane a jak to dopadne. Nemá tam mít ambice ega splnit. Přijímá vše tak, jak to přichází, bez rozumového hodnocení na dobré či špatné.

Za třetí :

Nejdříve pracujeme jako psycholog. Hledáme problém, a hlavně jeho příčinu. Ne to, co si klient myslí a považuje za problém. Pokládáme takové otázky, aby se k odpovědím na ně klient dopracoval sám, odpověděl si na ně. Nic mu nepodsouváme a sami mu nenabízíme odpovědi. Jen ho vedeme opět skrze intuici. Pokud najdeme příčinu problému, hledáme úplně ten první život, ve kterém vznikla. Pozn. : jedna příčina může ležet i v několika životech. Je naivní si myslet, že když ji teď vyřešíme, tak už není.

Za čtvrté :

Když známe příčinu problému, jdeme nazpět do minulosti spolu s klientem. Ne, že tam klienta cpeme, hlava nehlava. Jde o to, že můžeme nazpět do minulosti pouze tehdy, když je život otevřený. Pokud je život, který hledáme zavřený a my tam klienta i přes to vedeme, může se stát, že vidí hlouposti, vymýšlí si, nebo se napojí na naprosto cizího člověka. A toto by měl terapeut vědět. Měl by poznat, co je pravda a co není. Co patří klientovi, a co ne. Opět skrze schopnosti, intuici a svou vlastní duši.

Za páté :

Terapeut i klient se na minulost, kterou řeší, dívají jako pozorovatelé té události. Toto je totiž velice důležité. Být pouhým pozorovatelem. To znamená, že se klient na svůj život dívá jako duše a ne jako člověk. Jako duše vše vidí a ví, aniž by to prožíval a cítil. To, co většina regresních terapeutů dělá je, že klienta napojí, propojí s tím mrtvým člověkem, kterým byl.

Co se doopravdy stane?

Klient se nepřenese do minulosti, ale ve skutečnosti se napojí na vzpomínky toho mrtvého. Na jeho rozumovou vzpomínku, jak on si to pamatuje, že to bylo, a to se vším, co k tomu patří. Emoce, pocity, strachy, bolest, myšlenky … Skrze toto pak klient prožívá vše, jako by se mu to dělo teď a tady.

Ale to, co zažívá a prožívá není skutečná pravda, kterou potřebujeme nalézt. Tu je schopna vidět pouze duše. Zde není potřeba vidět naprosto vše, celý život. Jen kým jsme byli a co se stalo. Takové základní body, abychom se v tom vyznali a neřešili hlouposti.

Opět, terapeut hlídá a vyhodnocuje skrze svou duši, co z toho je pravda a co není. Proč? Protože klient přeskakuje z odosobnění do rozumu a vyvozuje rozumové závěry o tom, co to asi je, co se asi stalo atd. Klient totiž není v té chvíli schopen myslet objektivně, bez emocí. A také pro to, že jeho rozum některé věci, co vidí jako duše nedokáže přeložit a tak si něco vymyslí.

Za šesté :

Pak přichází na řadu samotná, ta nejdůležitější věc. Terapeut začne pracovat s tím mrtvým, kterého se týká ten konkrétní minulý život. Zde jde pouze a jenom o to, dostat tohoto mrtvého, tedy jeho duši do světla. Klient je stále propojen se svým minulým já skrze duši, ale pouze ho sleduje, bez emocí. Terapeut opět pokládá mrtvému ty správné otázky a klient tlumočí odpovědi od mrtvého. 

Jedna věc je, jak si to pamatuje ten mrtvý skrze vzpomínku – rozum a druhá, jak to bylo doopravdy, jak to vidí duše. Pokud se povede, že ten mrtvý přijme svůj život tak, jak byl, bez hodnocení, smíří se s ním a odpustí sám sobě a druhým, dá sám sobě lásku, vzpomínka rozumu se prosvětlí láskou a rozplyne se. Rozplynou se všechny ty emoce, strachy, lpění a výčitky, které vytvořil sám rozum, které zde duši drželi a duši zde již nemá co držet. 

Takovou sílu má lidská myšlenka. Obalí duši a nepustí ji, dokud se ten člověk nevzdá naprosto všeho, co souvisí s člověkem, s tím životem a hmotou. Přestane lpět na rozumu, na tom, co se stalo, na tom rozumovém jsem člověk. Dokud si neuvědomí, nevzpomene, že ve skutečnosti už není člověk, nemá tělo, ale že je duše, láska a nemá ho co bolet. Že tu bolest mu tam vytváří a zprostředkovává pozůstatek lidského rozumu, rozumová vzpomínka.

Zde je potřeba si uvědomit, že odpustit může pouze a jenom ten mrtvý, který ten život prožil a ne sám klient.

Za sedmé :

Není možné s každým mluvit stejně a uplatnit stejný, naučený postup, jako před tím. Na každého platí naprosto něco jiného. Jiná slova, jiný přístup. A ten je potřeba v tu chvíli nalézt. Něco, co s tím mrtvým zarezonuje. Třeba, že ho nachytáme při lži. Že sám sobě lže. Ukázat mu, čím si teď v tuto chvíli ubližuje. Co to s ním dělá. Toto vše totiž může vidět. Nebo na touhu mít už klid. Na touhu vrátit se domů. Na touhu setkat se s těmi, o které přišel. Vysvětlit mu, že má možnost uvidět celý svůj život od začátku až do konce za pouhou jednu vteřinu, vyznat se v něm a rozumět tomu a že toto umí pouze duše, láska, kterou ve skutečnosti je. Toto totiž lidský rozum neumí.

Za osmé :

Pokud duše tohoto mrtvého člověk, našeho minulého já odejde do světla, to, co ona sama zažila jako člověk a poznala, pochopila a pročistila jako duše – láska od toho lidského života, lidských myšlenek a emocí, kdy zůstane pouze pravda a pochopení té pravdy, toto se automaticky stává součástí klienta v podobě moudrosti. Ten život se automaticky uzavře a příčina, která v něm vznikla, přestane mít na klienta vliv. Tento život, tato zkušenost, skutečná pravda a moudrost se uloží do společného vědomí. Pokud nastane podobná situace, klient automaticky ví, aniž by o tom přemýšlel, nebo to hledal. Tato moudrost mu nedovolí zopakovat stejnou chybu, stejné rozhodnutí jako tenkrát.

Za deváté :

Ne vždy se povede odvést duši do světla. Existují taková naše minulá já, která se sama a dobrovolně rozhodnou pro zlo. Chtějí zde zůstat a dál sloužit zlu. I toto je potřeba akceptovat a přijmout, že to tak má být. Pak se toto, aby to klientovi neubližovalo, nemělo na něj vliv, řeší naprosto jinak.

Za desáté :

Terapeut by si měl dát velký pozor, komu pomáhá. Zda je to opravdu otisk klienta. Měl by to neochvějně vědět. Zde se totiž nepomáhá každému, kdo se v tom životě objeví. Řeší se pouze a jenom klientův otisk. Terapeut by si měl dát pozor na to, kdo mu v té chvíli odpovídá. Protože klient toho není schopen. On jen slyší, že někdo mluví, ale nedokáže rozlišit, kdo to ve skutečnosti je. My můžeme pomoci cizí duši pouze tehdy, když smíme a je to potřeba. Dostaneme svolení od Boha, bezpodmínečné lásky. Jinak NE. Mohli bychom tím sami sobě ublížit.

POZOR NA NAŠE EGO, které si myslí, že ví a dokáže se maskovat a vydávat za duši. 

I toto je potřeba se naučit poznat. Protože ego má vždy nějaké vysvětlení a nějaký motiv pro to, co dělá a říká. Duše nikoliv.

Jak vidíte, není to tak jednoduché a není, neexistuje na to žádný postup, nebo manuál. Že vás to někdo naučí. Jen dodržování těchto 10ti pravidel. To ostatní se musíte naučit sami díky a skrze tuto práci s mrtvými.

Je to penězi nevyčíslitelná zkušenost pro terapeuta, který tímto odkrývá, jak ve skutečnosti pracuje lidský rozum a ego. Co vše dokáže lidský rozum vymyslet a vytvořit. Různé lži - pravdy, přesvědčení, převzaté myšlenky a názory, vzorce chování a motivy proč, kterým on sám rozum věří.

Toto není jednoduchá práce. Vyžaduje mnoho a mnoho energie, kdy se přepínáte z rozumu do duše a z duše do rozumu a stále vyhodnocujete, co je pravda a co není.

To, že vám v odosobněném stavu přijde informace, nebo odpověď automaticky neznamená, že je to pravda a že je to od vaší duše. Na to je potřeba si dávat velký pozor.

Proto zde píšu, že tuto práci, tento způsob regrese namůže dělat každý jen pro to, že zjistí, že má nějaké schopnosti. Že se to naučí na nějakém kurzu. Nanaučí. Není a neexistuje člověk, který by vás to naučil, protože každý jsme naprosto jiný, jinak myslíme, máme naprosto jiné zkušenosti a jinak využíváme své vlastní schopnosti, kterým rozumíme pouze my sami. K tomuto se musí terapeut dopracovat hlavě skrze práci sama na sobě, že pracuje sám se sebou a hledá svá vlastní blitíčka, řeší své vlastní myšlenky, emoce, touhy a přesvědčení, proč je tam má a odkud se vzala. Kdy a kde vznikla. A je to skutečná pravda, nebo pouze lež rozumu.

Pokud si takový člověk myslí, že už ví vše a má vše vyřešené, je někde jinde, nad věcí a že se ho nic už netýká, tak pouze podlehl svému vlastnímu egu. Jeho vlastní ego se samo povýšilo na duchovní bytost a přesvědčilo samo sebe o tom, že s ničím nemá problém. Co se asi stane, když vám takový terapeut začne pomáhat? Nepomáhá vám jako láska, ale pomáhá vám jako rozum a ego.

Bohužel toto, co zde píšu vám nikdo neřekne. A víte proč? Protože to neví. Protože sami nehledají a nekladou si ty správné otázky. Věří tomu, co jim někdo řekl. Jak to má být, jak to má fungovat. Jak on si myslí, že to je.

Co tedy dělám já?

Pouze dohlížím a provázím klienta na této cestě sebepoznávání. Upozorním ho, když je něco jinak, když sám sobě lže a opět skrze ty správné otázky ho navedu, aby na to přišel sám, co je špatně a proč. Ukazuji mu různé možnosti a způsoby, jak se k té odpovědi dostat. Jak se lze na věc dívat. Pomáhám mu se naučit používat své schopnosti. Aby jim rozuměl a věděl, co vše umí, kdy je smí použít, kdy ne a proč. Pomáhám mu vyznat se v tom, co vidí, slyší a cítí. Učím ho, jak pokládat otázky a jakým způsobem mluvit s mrtvými. Klient se učí pracovat se svým egem a rozeznat ho od hlasu své duše. 

Vysvětluji a ukazuji na různých příkladech. Sám si pak ošahává, co je to odosobnění, ve kterém se setkává s bezpodmínečnou láskou. S mou pomocí a asistencí se zbavuje starých a převzatých myšlenek a vzorců chování. Řeší svá minulá já, která se mu tímto pomalu, jeden za druhým objevují a to skrze své vlastní schopnosti. Nechávám klientovi vlastní prostor, aby na řešení problému přišel on sám. 

Skrze toto vše sám, na vlastní kůži zažívá a poznává zákonitosti těchto energií, karmy, rovnováhy, spravedlnosti, bezpodmínečné lásky, sebelásky, sebeúcty a sebehodnoty. Pochopení energie zla, proč zde je a jaký má zde úkol.  Co vše je v těchto slovech skryto. Protože tato slova a vše, energie s nimi spojené se nedají vysvětlit, ty je potřeba zažít a prožít. Mít s nimi vlastní zkušenost.

Jak to doopravdy probíhá?

https://www.zohran.cz/l/prichazi-zmena-vzestup-cloveka-cast-druha/