Košík
0
0 Kč
Výklad osudu
10.03.2024
Dnes článek z jiného soudku.
Všichni lidé bez rozdílu odpradávna toužili znát svůj osud. A my lidé v této době nejsme žádnou výjimkou.
Chceme vědět, co nás čeká. Zda potkáme toho pravého, zda nás bude milovat, opustí nás-neopustí nás, kolik budeme mít dětí, zda budeme šťastní, budeme bohatí, vyhrajeme spor, staneme se slavnými ….
Co člověk, to jiné touhy, přání a plány do budoucna. A my chceme vědět, zda se nám splní, či ne.
Již v dávných dobách existovali mágové, čarodějky, věštci, věštkyně a kněžky, kteří oplývali darem a schopnostmi vidět, cítit a vnímat neviditelné energie. Uměli číst z ruky, z ohně, z kostí, vnitřností, stojaté vody a z různých předmětů, které k tomu používali a využívali. Uměli se napojit se na toto křehké vlákno osudu člověka, nebo celého národa a uvidět kousek budoucnosti. Jejich schopností pak využívali jak mocní, tak i obyčejní lidé.
Těch skutečných, co opravdu uměli, bylo velice málo a za své služby si nechávali královsky zaplatit. Proč? Protože si nemohli dovolit lhát a selhat. Stálo by je to život. Uvidět budoucnost na něčí povel, že to po vás někdo chce, totiž stojí obrovskou energii, kterou ze sebe v tu chvíli vydáváte. Jedna věc je, že se vám ukáže, zjeví sama, protože to tak má být a jiná, že ji hledáte na něčí pokyn a přání. Kdy od vás ten někdo očekává kladnou odpověď. Že uvidíte všechny nástrahy, které na něj čekají, aby na ně mohl být připraven a že mu poradíte, co má udělat a jak se má rozhodnout, aby to dopadlo tak, jak on si to přeje.
Toto umění tedy existuje stejně dlouho, jako lidstvo samo. A stejně jako existovali ti, co to uměli, existovali i šejdíři a podvodníci, kteří zneužívali naivity, zoufalství, bolesti, strachu a důvěřivosti druhých. Říkali lidem pouze to, co chtěli slyšet, dobré zprávy.
Dnes je to stejné a nic se na tom nezměnilo. Také existují ti, co umí a ti, co neumí, šejdíři.
Rozdíl mezi šejdíři z minulosti a těmi dnes je v tom, že oni si na nic nehráli. Věděli, čím jsou proč to dělají.
Dnes si bohužel každý takový šejdíř odmítá přiznat skutečnou pravdu o tom, proč to dělá. Zabalil ji do krásných řečí o pomoci, lidskosti, soucitu a sám sebe přesvědčil, že ví a umí. Pak dělá a lidem nabízí přesně to, co dělali a nabízeli oni. Krásný sen o tom, jak se jim všechna jejich přání splní. Je to zajímavé, ale oni sami sebe přesvědčili, že ví a umí. Věří tomu. Lidé jim zaplatí a pak čekají, až se to splní. Bohužel, většinou marně.
Jak tedy poznáme skutečného věštce/věštkyni osudu od šejdíře?
Na to není, neexistuje návod. Jen různé indicie a ukazatele.
Skutečný věštec/věštkyně na vás nevyzvídá, co vás trápí, proč jste přišli, co se vám stalo a po čem toužíte. Skutečného věštce to nezajímá. Je to pro něj zbytečné a zavádějící. Jemu stačí pouze položit otázku, co chcete vědět.
Pokud se ho zeptáte na budoucnost, co vás čeká, tak vám může říci jak pravdu, tak i lež. Protože celou vaši budoucnost nikdo nedokáže vidět. To znamená, že ji bude vidět pouze v hrubých obrysech, jak vypadá teď v tuto chvíli. Může vidět důležité body, milníky, které se mají stát, ať chcete, či ne. Ovšem, nemůže vidět, co uděláte, jak se rozhodnete, až na ně narazíte. Jakou cestou se vydáte a co vás na ní čeká, než dorazíte k dalšímu milníku/na rozcestí.
Skutečný věštec vám nebude lhát jen pro to, aby si zasloužil svou odměnu. Pokud nic nevidí, tak vám to upřímně řekne.
Věštec nevyvozuje své vlastní závěry z toho, co vídí. Jak to dopadne. Asi, možná, snad. Buď to ví, nebo ne a upřímně vám to řekne.
Většinou se vás zeptá, co konkrétního hledáte a chcete vědět z vaší budoucnosti. Otázka by tedy měla například znít takto: vdám se?, budu mít děti?. jak to něco dopadne – výsledek, atd. Tedy kdy jsou zde pouze dvě odpovědi. ANO a NE.
Pokud je výsledek v tuto chvíli nejasný, není ještě dán, věštec vám to řekne.
Pokud ho požádáte, aby se podíval na všechny možnosti, které mohou nastat v případu, na který se ptáte a je v tuto chvíli výsledek nejasný, věštec je schopen je vidět. Ovšem, neměl by vám radit, kterou variantu máte zvolit. Je to pouze na vás, co s nimi uděláte vy sami, jak se k nim postavíte a pro kterou možnost se rozhodnete a co následně uděláte.
Věštec se také může podívat, pokud ho o to požádáte, co vám v této chvíli brání v tom, aby se vám váš život změnil. Jakými vašimi vlastnostmi a činy si v tom báníte. Věštec vám v žádném případě nebude říkat, čím si bráníte ve splnění vašeho přání. Protože přání vychází od rozumu, že my něco chceme, stůj co stůj, bez ohledu na osud.
Věštec si nesmí dovolit lhát. Při své práci by měl být vůči vám bez jakýchkoliv emocí a sympatií k vám, které by ho mohli ovlivnit. Bez touhy vám pomoci, zachránit vás, zbavit vás bolesti a utrpení milosrdnou lží. Dát vám falešnou naději. To neznamená, že přestane být laskavým člověkem. Jen se tímto nenechá ovlivnit a strhnout. Bere vás jako lidskou bytost, která potřebuje pomoci, ale s kterou nemá naprosto nic společného. Vaše problémy se ho netýkají, je od nich osvobozen a neztotožňuje se s nimi skrze emoce a pocity.
Pokud toto věštec neumí, odosobnit se od vás a nechá se zatáhnout emočně a pocitově do vašich problémů a vašich energií, stává se v té chvíli zranitelným, protože vám chce pomoci. V té chvíli mohou k němu proniknout a promlouvat všechny energie. Jak bílá, tak černá. Takový věštec pak čerpá informace jak ze shora, tak i zezdola. Může vidět pravdu smíchanou se lží a navést vás tak na špatnou cestu, jen pro to, že vám chce pomoci. Což se v minulosti mnoha mágům a věštcům stalo osudným. Ovlivnili je jejich emoce, strachy, touhy pomoci, touhy zachránit, ambice, splnit, zasloužit si.
Skutečný věštec/věštkyně pracuje pouze s bílou energií a říká pouze to, co je potřeba. Nemá tam v té chvíli jakékoliv pohnutky, proč to dělá. Nezáleží mu na tom, co uvidí, co uslyší a co chce klient slyšet. Naopak. Řekne i to, co klient nechce a odmítá slyšet. To nepěkné a nelíbivé.
Věštec zde není od toho, aby hledat možnosti a činil rozhodnutí za vás, že vám poradí a řekne, co máte dělat.
Mnoho lidí si chodí pro radu a odpovědi ke kartářkám.
Asi nikdo z vás ale neví, že speciálně kartářky, co umí a mají schopnost používat karty jako prostředek na napojení se na intuici, jsou napojeny na obě strany. Čerpají informace jak od bílé, tak od černé.
Ty opravdu dobré kartářky to moc dobře ví a umí tyto informace od černé třídit a využívat tak, jak je potřeba. Ví, že k určitým informacím se dostanou pouze skrze černou. Jsou s tím smířené a nebojují s tím. Dalo by se tedy o nich říci, že stojí na hranici, jednou nohou v černé a druhou v bílé, kdy mohou do obou směrů. Umí s černou pracovat a umí ji ustát tak, aby jim neublížila a nesvedla je na špatnou cestu a stranu. Pouze tyto obě energii přijímají jako svou součást.
Ty kartářky, co neumí, používají ke svému věštění převážně rozum, to, co se rozumově naučili a to vám pak předkládají jako pravdu. Postupně se napojí na černou, odkud jim začnou chodit informace a bílou využívají minimálně. Nejsou schopny poznat a rozlišit, odkud která informace pochází. Která je pravdivá a která ne. Věří, že ví a umí, že jsou napojeny pouze na bílou. Tyto kartářky pak sebe sama prezentují jako ty hodné, světlé, bílé, co umí a napovídají vám pouze to, co chcete slyšet.
Tyto kartářky, stejně jako věštci/věštkyně a různí učitelé duchovních technik ve skutečnosti touží po uznání, slávě a penězích, která jsou zamaskována a skryta za slovem lidskost, pomoc. Aby o nich věděl celý svět. Jak jsou dobří, umí a ví. Tito lidé se pak propůjčí k vystupování na veřejnosti, v médiích, v televizi, točení různých videí, kde prezentují svůj um, aby k sobě nalákali co nejvíce nových klientů. A když už toto nezabírá, nabízí jim, že je to naučí na nějakém kurzu.
Bohužel, tito lidé se propůjčili něčemu, co je časem naprosto zničí, jen o tom zatím neví. Tyto různé duchovní nauky, léčivé techniky a způsoby věštění není možné masově učit a vyučovat. A pak se zříci odpovědnosti za to, že to někdo nepochopil, použil nesprávně a ublížil druhým. Učit to naprosto všechny bez rozdílu, abychom je zachránili před jejich osudem.
Toto, co píšu se týká jakéhokoliv věštce/věštkyně, který používá a využívá jakýkoliv nástroj jako prostředek k napojení se na intuici. Karty, oheň, ruku, čísla, runy, kosti, kostky, hexagram …
V numerologii je to naprosto stejné. Buď jste skrze čísla napojeni pouze na bílou, nebo jste díky svému rozumu a tomu, co jste se rozumově naučili a lpíte na to, jako na jistotě a pravdě, na černou.
No, asi jsem vás tímto článkem moc nepotěšila.
Jenže …
Uvědomte si vy sami, proč k nim chodíte. Co u nich hledáte. Pro co si k nim chodíte a proč. Co od nich doopravdy chcete slyšet? Pravdu, nebo lež? Aby za vás zvolila možnost a cestu? Jdete si k nim pro jistotu, že se to stane/nestane? Pro rozhodnutí? Co máte udělat, jak se máte rozhodnout? Nebo jen ze zvědavosti?
Nikdo z nás si ke kartářce nejde pro skutečnou pravdu, ale naopak.
Chceme slyšet lež. Krásnou pohádku o tom, jak vše dobře dopadne a my budeme šťastní a spokojení. Jen tak, aniž bychom pro to cokoliv udělali a obětovali. Změnili se. Nevíme si rady a myslíme si, že to za nás rozhodnou a poradí nám karty. Že nám řeknou, co máme udělat, jak se máme rozhodnout.
Předáváme svou sílu a svou vlastní vůli kartám. Chceme, aby nás karty zbavili bolesti a odpovědnosti za naše současné i budoucí rozhodnutí. Myslíme si, že nám karty poradí, jak předejít a zabránit tomu, co se nám nelíbí, z čeho máme obavy a strach. Chceme po nich jistotu. Když budu vědět, co se má stát, tak to mohu změnit a zabránit tomu, aby se to stalo.
Mnoho takových pak jen stále na něco, či někoho čekalo. Osudový partner, osudová práce, osudová láska, osudová rána, osudová ztráta, …..aniž by skutečně žili a tak promarnili celý svůj život. Ve skutečnosti nežili.
A víte proč?
Protože uvěřili kartám, věštci/věštkyni, upnuli se na to a vše ostatní zahodili a vzdali. Nebylo to pro ně dost.
Stále slyším jednu a tu samou věc. Že osud máme ve svých rukách. Že my sami rozhodujeme o svém osudu. Jsme pány svého osudu.
Osud je zvláštní věc. Byl utkán dávno před tím, než jsme se narodili. Existují důležité milníky v našem životě, které se stanou, ať chceme či nechceme. Lidé se mylně domnívají, že když budou znát svůj osud, mohou ho změnit, přepsat, zabránit mu, utéci mu. Ne, milí zlatí. Pokud máte onemocnět, onemocníte. Pokud se máte uzdravit, tak se uzdravíte. Pokud máte umřít, tak umřete. Pokud ne, tak neumřete. Pokud máte něco ztratit, o něco přijít, tak se to stane.
O čem to tedy je? Jakou možnost tedy máme?
Přijmout ho a smířit se s ním. Přijmout, že ho neznáme a že je pro to důvod, kterému nerozumíme. Je takový, jaký je a my nevíme, co se stane a co nás čeká. Neutíkat a nebát se, co bude, co se stane. Důležité je, co uděláme a jak se zachováme, až na ty důležité milníky narazíme a budeme jim čelit. Zda je přijmeme, smíříme se s nimi a půjdeme dál se vztyčenou hlavou, nebo to vzdáme, necháme se jimi ovládnout a převálcovat.
Přestaneme žít, doufat a věřit. A mezi tím, než na ně narazíme, než se to stane jde o to, žít, prožít a užít si naplno každou vteřinu života se vším, co k němu patří. Láska, radost, péče, sny, tvořivost. Jde o to, co uděláme, až nám osud něco, či někoho vezme. Zda zůstaneme dobrými a laskavými, nebo se začneme mstít a ničit vše a všechny kolem sebe. Pouze toto máme ve svých rukách.
Poznámka.
Platit či neplatit a pomáhat zdarma.
Skutečný věštec, mág i léčitel ví, že tyto své schopnosti nedostal zadarmo. Musel prožít mnoho a mnoho životů, zkázy a smrti, kterou způsobil sobě nebo druhým z nesprávných/rozumových a emočních důvodů, nesprávným použitím svých schopností, aby se je naučil správně používat, ovládat a rozuměl jim. Aby je používal pouze tehdy, když je to potřeba a ne tehdy, když si to jen myslí. Učil se, čelil nástrahám a útokům zla. A v mnoha životech jim také podlehl a nechal se svést lákavým/špatným motivem. Prožil mnoho a mnoho zkušeností, které ho dovedli až sem a vydobyl si právo těmto schopnostem rozumět a správně je používat. Nedostal je v tomto životě zdarma, jen tak. Tedy zaplatil za to, co umí, ví a zná svými životy a bolestí. Váží si sebe sama a ví, jakou cestu musel ujít až sem, do tohoto bodu. Nemá potřebu zachraňovat. Pracuje v souladu s bezpodmínečnou láskou, která se neřídí lidským rozumem a lidskými touhami a emocemi. Láskou, která mu sama řekne, kdy pomoci a kdy ne. Komu pomoci a komu ne.
Skutečný mág, věštec či léčitel při své práci, při používání svých schopností vynakládá obrovské množství energie. Nefunguje to tak, že na něco pomyslí a okamžitě mu přijde odpověď. Někdy ano a někdy ne. Je potřeba mít naprostou jistotu, že to, co slyší, cítí a vidí je pravda. Je to o skládání jednotlivých informací do celku. Skutečný věštec by měl být schopen vidět vše v širších souvislostech a umět oddělit důležité od zbytečného. Pravdu od lži. A toto vyžaduje obrovské množství energie, kterou věštec v té chvíli používá a vydává sám ze sebe. A toto, svou vlastní energii má dávat druhým jen tak, zadarmo?
Ten, kdo toto nemá vyřešené a myslí si, že jeho úkolem je pomáhat zdarma, že k tomu tyto schopnosti dostal, není připraven porozumět svým schopnostem a zákonům energií. Není přípraven je správně používat tak, jak je potřeba v rámci bezpodmínečné lásky. Plácá každou myšlenku, která mu přijde, aniž by věděl, odkud přišla. Nic ho to totiž nestojí. Žádné úsilí. Je přesvědčen, že dostává pouze pravdivé informace. Chybí mu sebeláska, sebeúcta a sebe hodnota. Je ovlivněn emocemi a touhami zachránit druhé. Staví sebe sama nad boha a osud. Já tě zachráním, protože já chci. A je mi naprosto jedno, zda je to správné, či není.
Skuteční věštci toto už mají za sebou. Toto už prožili v jiných životech a díky tomu ví. Ví, že za každou poskytnutou službu je potřeba zaplatit, aby se energie vyrovnali. Věštec dává energii klientovi a klient ji vrací věštci v podobě daru/peněz.