Kdo by je neměl rád,
že?
Co jsou tedy zač?
Andělé jsou
bezpodmínečnou láskou, stejně jako Bůh. To znamená, že nezasahují do lidských
životů a ponechávají nám svobodnou vůli v rozhodování. Obrazně řečeno jsou
jakousi prodlouženou rukou Boha. Jsou částečkami Boha. Jsou jeho součástí,
úplně stejně, jako naše duše.
Máme bílé anděly a máme
černé anděly. Není to tak, jak se o tom píše. Že černé anděly Bůh vyhnal
z ráje a odsoudil je k životu mimo něj. Víte, to už by nebyl Bůh, bezpodmínečná
láska, která nikoho nesoudí a netrestá.
Vše je to o rovnováze. Vše
má svůj protiklad. Bílá - černá, + a -, dobro - zlo, teplo - zima, sucho -
mokro..... A tyto protiklady se navzájem vyvažují tak, jak je potřeba. Bez černé,
mínusu by nemohla existovat bílá, plus.
Budu zde mluvit o
bílých andělech.
V podstatě jsou to
jednotlivé energie bezpodmínečné lásky, které působí samostatně a zároveň
dohromady jako jedna bezpodmínečná láska, výsledný Bůh. Tyto energie, andělé
k nám mluví naprosto stejně, jako Bůh. To, že je občas uvidíme, že se před
námi zjeví, je tím, že se jejich energie zformuje do podoby, kterou známe. Tak,
jak si kdysi někdo představoval anděla a tato podoba přetrvala dodnes. Stejně,
jako máme zakódovánu podobu Boha, jako starce. Oni vlastně nemají křídla. Proč?
K čemu? Vždyť jsou jen energií. Tyto energie, Bůh, andělé, archandělé se
mohou zhmotnit, být fyzičtí a hmatatelní, když je to potřeba.
Jaký je jejich úkol?
Zasáhnout tam, kde je
to potřeba v rámci bezpodmínečné lásky.
Každý člověk má svého strážného
anděla, který má za úkol dohlížet na to, aby se nenaplnila karma jednotlivce
dříve, než má. Zasáhne, když je to potřeba. Také nás jemně upozorňuje na
hrozící nebezpečí pomocí pocitu - intuice, nebo se s námi propojí, vstoupí
do nás a udělá to, co je potřeba. V takové chvíli máme jako člověk vypnuté
rozumové uvažování a uděláme něco, řekneme něco, čemu náš rozum nerozumí.
Nechápe, co se stalo, k čemu došlo, proč jsme to udělali.
Mnoho lidí se obrací na
anděly a prosí je o radu, pomoc, záchranu, ochranu, uzdravení .....
Je potřeba si uvědomit,
že anděl nemyslí. Nemá rozum, nemá emoce, necítí. Neřídí se rozumem. On jedná a
koná v rámci a v souladu s bezpodmínečnou láskou, protože je to
potřeba. Udělá pouze to, co je potřeba v rámci plánu duše. Respektuje plán
duše. Není možné, aby šel proti tomuto plánu a měnil ho.
Pokud se budete anděla
či Boha ptát, co máte udělat, jak se máte rozhodnout, odpovědi se nedočkáte. On
vám může pouze poskytnout určité vodítko v podobě slova, obrazu, pocitu, ale
zda mu porozumíte a jak se rozhodnete, to ponechává čistě na vaší vlastní
svobodné vůli.
Tito andělé plní pouze
tuto funkci. Znají a ví pouze to, co smí vědět, co je potřeba vědět, aby mohli
tuto funkci vykonávat. Ostatní je pro ně skryto, nemají k tomu přístup.
Jak to vím?
Protože jsem si
s nimi jeden večer dlouho do noci povídala a ptala se jich na spoustu
věcí. Občas mi odpověděli, že toto neví. Není to potřeba, aby to věděli. Každý
anděl, nejenom strážný, má svůj přesně daný a stanovený úkol, který plní a
nemíchá se úkolů ostatních andělů. Každý ví, co má dělat.
Nad nimi jsou pak
andělé, kterým jsme dali jméno archandělé. I oni mají a plní své úkoly
v celém tomto řádu. I oni vědí pouze to, co smí, co je potřeba pro jejich
fungování v dané, konkrétní oblasti a nemíchají se do práce ostatních.
Oproti obyčejným andělům mají více síly a více pravomocí. Nepřímo dohlíží na
anděly, a zasáhnou tam, kde na to síla anděla nestačí.
I oni, stejně jako
andělé, nemohou jít proti osudu, plánu duše a lidské vůli, lidskému rozumu.
Lidé jim dali různé
názvy a přiřadili jim oblasti, za které odpovídají.
Abych řekla pravdu, já
osobně jsem požádala o pomoc pouze a jenom dva a to v situaci, že to bylo
potřeba a oni mohli a směli pomoci. Měli to ve své pravomoci. Tím prvním byl
Archanděl Michael, který svým mečem dokáže přetnou jakákoliv pouta a okovy. Druhým byl Archanděl Uriel, který umí odkrýt a
ukázat skrytou, schovanou pravdu. Odstraní klam.
Lidé se obrací na
anděly a Archanděly skrze rozum. Tedy že jejich rozum jim říká, co jim chybí,
co potřebují, co myslí, že potřebují a o to pak žádají toho konkrétního
Archanděla. Jenže, nikdo vlastně doopravdy neví, co který Archanděl má na
starosti. Je to jen výmysl něčího rozumu. Někoho, kdo se chtěl zviditelnit, jak
on jediný to ví a zná. A vlastně, když se na to podíváte jinak, není důležité
toto vědět. Stačí požádat, a pokud je vám to dáno, ten správný anděl či
Archanděl to udělá. Nemusíte vědět, který to je, jak se jmenuje a co dělá.
Pokud to máte vědět, máte znát jméno toho, kdo vám pomohl, tak to vědět budete.
Hodně se zmiňuje slovo
padlý anděl.
Ovšem není to tak, jak si to mnozí vysvětlují, že je to anděl,
který je potrestán a odsouzen žít na Zemi. Budete se možná divit, ale i zde,
v duchovním světě se občas stane chybička. I andělé jsou zvědaví a občas
zapomenou na to, čím jsou a něco vymamlasí. No a takový anděl je pak zbaven
svého úkolu a je přeřazen jinam, dostane jednoduchý úkol, kde nemůže napáchat
žádnou větší škodu. Toto je padlý anděl. V této pozici je tak dlouho, než
opět nabude své přirozené moudrosti a opět se stane andělem s určitou
odpovědností.
Pak zde máme anděly,
kteří jsou jakousi nebeskou armádou, která bojuje s temnotou, aby se
nedostala přímo k Bohu. Budete se možná divit, ale i k tomuto střetu
dvou sil občas dochází a v takových případech je potřeba temnotu usměrnit,
zamezit její rozpínavosti a touze po moci, vládnout místo Boha a připomenout jí
její skutečnou funkci a úkol. K čemu zde je.
A tak, jak je to na
bílé straně, stejné je to na straně druhé, odvrácené, na té temné. S tím
rozdílem, že zde, pokud nesplní zadaný úkol, následuje trest. Zde totiž není,
neexistuje světlo, nebo chcete li láska. Zde existují pouze všechny podoby
toho, co láska není.
Zde zmíním pouze jeden
název pro anděla, který je špatně chápán a interpretován. Tím je Světlonoš.
Bohužel, tento anděl
slouží temnotě. Ano, nese světlo, ale toto světlo je odvrácená strana
skutečného světla. Je lákavé, mámivé, blýskavé, až skoro ostré, oslní vás svou
září, je lživé. Ukáže nám to, po čem toužíme. Navozuje iluzi toho pravého
světla. Neukazuje skutečnou pravdu, ale jen její iluzi.
Slouží
k uspokojení našeho ega, jak ono ví vše nejlépe. Iluzi našeho ega o tom,
jak je duchovní, vyvolené, jediné, co to ví, co to smí vědět, bylo vybráno,
dostalo to jako odměnu, skrze zásluhy, že splnilo .... Jak už je někde jinde, než
ostatní. A Světlonoš vám to milerád ukáže a zprostředkuje. Ukáže vám vaši
výjimečnost, po které tak toužíte. Na toto světlo už se mnoho lidí nechalo
nachytat. Toto je hlavní úkol Světlonoše.
Bezpodmínečná láska,
Bůh nemá potřebu okázalosti, pompéznosti, oslnit vás svou velikostí, nádherou a
mocí. Přesvědčit vás o své existenci a poskytnout vám důkaz skrze toto vše, že
je to on. Klidně může stát vedle vás a vy si ho ani nevšimnete, jak vám bude
připadat obyčejný.
Nedá mi to, a tak zde okrajově
zmíním jedno téma, které se týká léčivých energií.
Ono to zní velice
duchově, když vám někdo řekne, že vás bude léčit pomocí andělské energie. Nebo
energií Krista, či energií nějakého božstva, vyspělé inteligence, atd.
Uvědomte si, že léčivá
energie byla, je a bude vždy pouze a jenom jedna. A tou je bezpodmínečná láska,
kterou je Bůh, a andělé, archandělé a naše duše jsou součástí boha, jsou
tvořeni z jeho energie. Stále je to ta samá, stejná energie.
Jak ji začnete dělit na
různé druhy a poddruhy, už to není bezpodmínečná láska, ale rozumová energie.
Protože každý, kdo kdy používal léčivou energii, se jenom napojoval na
bezpodmínečnou lásku a stával se pouze jejím prostředníkem a nástrojem, skrze
který mohla proudit jako lidským kanálem.
Další věcí, která je mylně chápána je, že andělé a archandělé se inkarnují. Neinkarnují se. Nemají lidská těla a neprožívají své zkušenosti jako lidé. Oni to pro svou práci - úkol nepotřebují. Jediný, kdo se inkarnuje, je Bůh, rovnováha a spravedlnost, aby jako lidé zažili dobro a zlo. Ovšem, i oni, jako každá duše, mají tělo a plán, co chtějí zažít a prožít. To znamená, že jsou úplně stejnými lidmi jako my, se stejnými problémy jako my. V lidském těle zapomenou, kdo jsou, čím jsou a co vše ví a umí.
S tímto ještě souvisí nenebevzatí mistři.
Uvědomte si, že to byli obyčejní lidé. Jen věděli o trochu více, než my. Po jejich fyzické smrti buď jejich duše zůstane chycena zde, protože z nějakého důvodu nemůže odejít, lpí na své moudrosti a ta vám pak radí. Tedy stále vám radí v podstatě ten člověk, který si myslí, jak vše ví.
Nebo odejde do světla, když se vzdá všeho lidského, čím byla a všeho, co jako člověk věděla a uměla a tam se stane součástí bezpodmínečné lásky. Jako láska pak tato duše nemá jméno, identitu, žádné spojení s tím, čím byla. Přestává být mistrem, tedy tím, čím jsme ji jako lidé nazvali, když měla lidské tělo. Ona pouze je. Nikdo ji nikam nebere a neodměňuje. Jako láska nemá potřebu někomu něco zdělovat a radit. To dělá člověk. Udělá pouze to, co je potřeba v rámci bezpodmínečné lásky, která se neřídí lidským rozumem a lidskými zákony.