en-MOUDROST

20/06/2022

A máme tu další slovo, které se v ezoterice často používá a nejenom v ní.

Moudrost není možné získat a nabýt ve škole, na kurzech a seminářích. Toto není životní moudrost, ale rozumová moudrost. Tedy že si náš rozum pospojuje různé dílky - pojmy a slova do pevně stanoveného řádu, který někdo vymyslel. Máme zde to slovo vymyslel, které se týká rozumu.

Moudrost, životní moudrost vzniká skrze tělesný prožitek, na základě vlastní zkušenosti a následném uvědomění si ho, zvědomění si ho skrze rozum a ne skrze naučené rozumem. Můžete stokrát dítěti říkat, že oheň pálí, ale dokud se samo nespálí, nemá s ohněm vlastní zkušenost, neví a nezná, co to znamená pálit. Jen si to představuje, co to asi je a jaké to asi je. Ovšem představa není moudrost.

Moudrost není samozřejmost. Že se narodíme moudří, to znamená, že vše víme a známe. Že si na vše, co jsme kdy zažili a prožili na vlastní kůži, pamatujeme. Není tomu tak. Narodíme se naprosto rozumově prázdní. Náš rozum nezná naprosto nic a vše se pomalu učí. Dát věcem, lidem a situacím kolem sebe správný název. Učí se skrze vlastní zkušenost, co je možné a co není. Když dvě děti upadnou, každého to bolí naprosto jinak. To znamená, že každé má svou vlastní zkušenost s tím, jak ho to hodně bolí. Toto se pak stává jeho moudrostí.

Proč o tom píši?

V současné době se mnoho lidí zabývá duchovnem a myslí si, že když se někam napojí, automaticky tím získají moudrost, budou moudří. Budou vědět. Ale jak? Když moudrost je spojena s vlastní zkušeností? Jak chtějí být moudří, když to nezažili, neprožili?

Jak chtějí pomáhat a porozumět druhým, když s tím nemají vlastní zkušenost? Neprožili naprosto stejnou, identickou situaci s naprosto stejnými pocity, emocemi a myšlenkami, jako měl ten druhý. Jejich rozum si to pouze představuje na základě naučených pojmů a mechanismů.

Jak chtějí moudře používat své schopnosti, když s nimi nemají vlastní zkušenost z minulosti? Neví a neznají, kdy tuto schopnost použili špatně, nebo naopak dobře. A už vůbec neví, proč tomu tak bylo. Co je k tomu vedlo a co se stalo. Oni svou schopnost používají teď a tady v domnění, že ví, znají a umí. Jejich rozum rozhoduje o tom, zda je to správné, či není. Zda to umí. Zda je to dobře, nebo špatně na základě rozumově naučeného. To není moudrost.

Jak jsem už psala v jiných článcích, moudrost vzniká na základě vlastní zkušenosti, vlastního prožitku, který je uložen v minulosti. Čím více jsme toho prožili a zažili, tedy mnoho a mnoho různých situací, tím více zkušeností.

Pro duchovní práci, pro svůj duchovní růst a získání své vlastní moudrosti, porozumění je nejdůležitější hledat u sebe. Nalézt co nejvíce situací, které jsme my sami prožili a tyto situace pochopit. Pochopit, proč jsme jednali v té konkrétní situaci tak, jak jsme jednali. Co nás k tomu vedlo. Jaká situace, pocity, emoce a myšlenky tomu předcházeli. Jak jsem se v tu chvíli cítili. Proč jsme reagovali tak, jak jsme reagovali. A také, jak celá situace dopadla. Jaký na nás měla vliv dále. Toto se týká jak minulosti nedávné, tedy spojené s naší současnou existencí, tak i minulosti, kdy jsme byli někým jiným. I on je naší součástí. Jsme s ním propojeni skrze naši společnou duši. On je my a my jsme on.

Není to o tom, hledat v minulosti jen tak, nazdařbůh jen pro to, že jsme zvědaví, nebo si myslíme, že si tím pomůžeme. Že čím víc toho nalezneme a vyřešíme, tím budeme moudřejší. Takto to bohužel nefunguje.

Většinou začneme řešit pouze jeden problém, který nám ubližuje teď a tady. Kde a kdy vznikl. Po jeho vyřešení, tedy nabytí moudrosti z něj pramenící se nám teprve objeví další, který navazuje na ten vyřešený.

Proč tomu tak je?

Bez pochopení a porozumění tomu původnímu nelze pochopit a porozumět tomu následujícímu. Je mylné se domnívat, že když vyřešíte a pochopíte jeden konkrétní problém spojený s konkrétní situací, máte po problému, je hotovo. On ten jeden problém teď a tady totiž může být spojen s vícero životy a situacemi. Může se nám opětovně objevit. Jen má spojitost s naprosto jinou prožitou situací v jiné době a v jiném těle.

To samé se týká schopností. Pokud jim chceme porozumět a umět je správně používat, je potřeba také navázat na minulost. Hledat, kdy, kde, jak a proč jsme ji použili. Tedy nalézt náš skutečný motiv, který nás vedl k jejímu použití. A jak to pro nás i ostatní celé dopadlo. Tedy dobrat se příčiny, proč to tak dopadlo.

Mnoho lidí a ezoteriků se mylně domnívá, že pokud mají nějakou schopnost, automaticky jí rozumí a umí ji správně používat. Bohužel, to si myslí pouze rozum, že to ví a umí. Díky tomu jsou pro něj vlastní dávné zkušenosti skrze minulé prožitky - vzpomínky duše malicherné a nedůležité. Proč se tím zabývat, že? Já to vím nejlépe. Já vím, jak je používat.

Pokud má někdo schopnosti, je potřeba se je naučit používat a rozumět jim. Každý totiž má své vlastní unikátní nastavení a propojení s energiemi na základě svého těla a svých myšlenkových pochodů, spojených s emocemi a pocity.

Pokud není poznána a pochopena minulost a z ní pramenící vlastní zkušenost - moudrost, není možné schopnosti správně používat. My je používáme pouze na základě našeho rozumu, jak on si myslí, že to je, že to funguje. Každému totiž naprosto stejná schopnost pracuje a funguje jinak. Není možné, aby dva různí lidé měli stejnou zkušenost s používáním stejné schopnosti. Tedy není možné druhému předat svou zkušenost, naučit ho stejně myslet, stejně cítit, mít stejné pocity, mít stejné energie v těle. Aby mu přicházeli naprosto stejné, identické informace jako nám. A aby jim rozuměl naprosto stejně, jako my.

Jak vidíte, vše souvisí se vším. Opět nás to vrací na samý začátek. Na práci sama se sebou. Hledání sama v sobě. Hledání vlastních odpovědí na své vlastní otázky. Jak tomu rozumíme my sami a jak je to doopravdy. Není možné tyto odpovědi a svou vlastní moudrost hledat u druhých, skrze druhé.

Bohužel, mnoho lidí se upíná k moudrosti druhých. Moudrosti, která vlastně ani nemusí být moudrostí. Jen slova, která nám, našemu rozumu dávají smysl a tím pádem nám připadají jako moudrost. Je to moudrost jen pro náš rozum. Jak on si představuje, co je to moudrost.

Aby se náš prožitek - naše vlastní zkušenost mohla stát naší moudrostí, tedy naší součástí beze slov, kdy nad ní nepřemýšlíme, nehledáme ji rozumem, ale je v nás, je naší součástí automaticky, je v nás ukotvena jako pocit bez rozumu, je potřeba tuto zkušenost nalézt, opět ji prožít spolu s tím, skrze toho, kým jsme byli. Skrze jeho tělo, jeho pocity a naši společnou duši. Nalézt skutečnou příčinu, která to vše způsobila. Aby si ten, kým jsme byli, uvědomil a pochopil, co se stalo a proč se to stalo. Tedy příčinu. A pak si to odpustil. Ne my, ale ten, kým jsme byli. Naším úkolem teď a tady je dostat toho, kým jsme byli do světla. Aby se vzdal svého rozumu, lidské identity, vzpomínek. Přestal lpět na tom životě, na tom pozemském.

Pokud tento člověk, kterým jsme byli a který je zde chycen, jako energie skrze rozum sám sobě odpustí, stane se opět pouze světlem a jako světlo odejde do světla. Díky tomu se vše, co zažil a prožil, tak jako jeho pochopení skrze bezpodmínečnou lásku stává automaticky naší součástí teď a tady. Naší moudrostí skrze duši, bezpodmínečnou lásku bez účasti rozumu. Je to v nás ukotveno jako neviditelný kompas.

Jak poznáme, že jsme svůj současný problém teď a tady vyřešili? Jak poznáme, že jsme minulý život vyřešili a dotyčný odešel do světla?

Je to velice jednoduché. Pokud se k tomu budeme chtít vrátit a podívat se na to znovu, přemýšlet o tom, rozebrat to, už to nepůjde. Bude tam naprosté prázdno. To, co je opravdu vyřešené, pochopené skrze lásku a odpuštění, se automaticky uzavře a už k tomu nemáme rozumově přístup. Je tam pouze klid. Žádné myšlenky a emoce vůči té situaci.

 

Uvedu jednoduchý příklad.

Jsou lidé, kterým nedělá problém vzít do ruky zbraň a někoho zabít. Nemají žádné výčitky. Nebo se mylně domnívají, že se jich to nikterak emočně nedotkne. Pokud jsme v minulosti, v minulém životě takto mysleli a jednali, zabíjeli na povel, ze strachu, že to byla naše práce, nebo nám to dělalo dobře díky naší moci nad druhými a tato zkušenost je nalezena, pochopena a odpuštěna, vše, co se tam tenkrát stalo se stává naší součástí, naší zkušeností teď a tady. To znamená i pochopení a porozumění všem souvislostem, které k tomu vedly. Na základě této pochopené a odpuštěné minulosti nám tato zkušenost nedovolí to opět zopakovat.

Toto, takto a tímto způsobem vzniká naše vlastní moudrost, která nemá s tou rozumovou naprosto nic společného.

Není možné stavět svou moudrost na rozumu. Není možné pomáhat druhým, když nemáme spojení se svými minulými já a s jejich zkušenostmi. S tím, co jsme zažili a prožili, byť sice jako někdo jiný, ale skrze společnou duši a společné vědomí, ve kterém je vše uloženo máme možnost se dobrat pravdy. Ve vědomí je uložena skutečná pravda, ale také lži rozumu toho, kým jsme byli. Tak jako naše vlastní lži teď a tady o tom, jak my si myslíme, že to je. Jak my si myslíme, že to funguje. Naším úkolem je oddělit skutečnou pravdu o tom, jak to bylo a tím, jak to je skrze bezpodmínečnou lásku, od lží rozumu, jak on si myslí, že to bylo a jak on si myslí, že to je.

Myslet neznamená vědět. IQ není moudrost. K čemu nám je IQ, když chybí EQ - emoční koeficient? Když dotyčný postrádá základní emoce jako soucit a místo nich má v sobě krutost? Není schopen lásky?

To, jak to celé funguje a proč to tak funguje, můžeme poznat a porozumět tomu pouze skrze vlastní zkušenost toho, kým jsme byli. Skrze naši společnou duši a jedno společné vědomí platné pro všechna naše minulá já, naše lidské existence napříč časem.

Bohužel náš lidský rozum a ego je velice výkonný a stále nám bude zasahovat do vyhodnocování toho, co je pravda a co není svými naučenými mechanismy. Pokud chcete vyřešit svůj problém, nalézt pravdu a mít jistotu, že ten, koho řešíte vám říká pravdu, že odešel do světla, je potřeba mít někoho, kdo umí a ví. Někoho, kdo je nezůčastněný a nemá k vám žádnou citovou vazbu.  Umí se odosobnit. Umí vidět a slyšet skutečnou pravdu.

Pokud budete minulost řešit sami, ve vetšině případů si budete sami sobě lhát. Buhužel, tak to je. Vím to a znám to moc dobře z vlastní zkušenosti. Je daleko jednodušší řešit druhého, než sám sebe. Ovšem, je potřeba velice pečlivě vybírat, kdo vám bude pomáhat a ne okamžitě věřit každému a všemu, co vám kdo napovídá. Tak jako přeskakovat od jednoho k druhému. Vyberte si pouze jednoho a s tím pak spolupracujte, pokud je to potřeba. Jak se říká: Důveřuj, ale prověřuj, a to skrze zpětnou vazbu, hledání v sobě, zda je problém opravdu vyřešen.

Je velice snadné sám sebe přesvědčit, že je to vyřešené, problém je pryč. Nahradit ho nějakou větou, mantrou. Rozum toto umí a uvěří tomu, ovšem problém dál pracuje. Pouze my díky této nové mantře, novému programu v mysli - přeprogramování našeho uvažování o sobě samém, si k tomuto problému zavřeme dveře. On nám dál bude ubližovat, ale  my nebudeme schopni si to uvědomit. Pojedeme na obláčku a představě rozumu, jak jsme šťastní. Náš rozum nám bude navozovat iluzi, jak jsme šťastní. Budeme odpojeni od skutečné reality.

Bohužel, na této snové představě rozumu o sobě samém v současné době ujíždí mnoho léčitelů a ezoteriků. Na představě, jak mají vše vyřešené, jsou bez problémů. Jsou přehnaně veselí, usměvaví a tuto představu, iluzi ukazují vehementně druhým. Ve smyslu, koukej, já už jsem někde jinde. Jsem v nepřetržité radosti. Jsem bez ega. Víte, toto není možné, je to pouze iluze. Ego samo si hraje na duchovní bytost a má tendenci se takto předvádět druhým. Čím více sledujících a obdivu, jak už jsem dokonalý/lá, tím se cítí lépe.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde