Dnes se
vyjádřím k postavě, která nás, lidstvo provází už bezmála 2000 let. Tou
postavou je Ježíš. Postava, která je neoddělitelně spojena s tímto časem. Církevním
svátkem, který nemá nic společného s tím, co, jak a proč se oslavoval tento
čas v dávné minulosti.
Kdo byl
Ježíš?
Byl to
obyčejný člověk, jako každý z nás. Člověk, lidská bytost. Jen dostal
v té době do vínku schopnosti, které jiní neměli. Byl napojen na Boha.
Tedy věděl více než ti druzí. Věděl, kdo, co je to Bůh. Byl tím výjimečný?
V té době ano. Ale pouze v té době. Jeho úkolem tedy bylo ukázat a
zprostředkovat lidem, v čem spočívá láska, jakým způsobem pracuje láska,
Bůh a skrze co, jak pracuje ten druhý. Jak velkou sílu má víra a lidská
myšlenka. Toto byl jeho úkol, který si pro tu dobu vybrala jeho duše. A aby
toto mohla uskutečnit, ukázat lidem, v čem spočívá skutečná láska,
naplánovala si pro sebe, jaké bude mít schopnosti. Nic zázračného. Pouze neznalý
člověk to považuje za zázrak.
Nebyl Bůh,
ale byl obyčejným člověkem, který cítil, vnímal a slyšel Boha. Díky tomu
s ním byl propojen a Bůh mohl skrze něj jednat a konat, činit zázraky.
A protože
v té době byl jediným, kterého tito lidé měli možnost poznat, začali ho
považovat za jakéhosi Boha. Bohužel nechápali, že Bůh byl v každém
z nich. Jen ho neviděli a neslyšeli, necítili. Byla to doba temna, kdy
hrstka mocných ovládala ostatní skrze moc, lži, strach a manipulaci za účelem
zisku. A Ježíš jim ukazoval, že mají možnost volby. Mají na výběr. Jakou cestu
si zvolí. Naprosto stejnou, jakou si zvolil on.
Myslíte si,
že nevěděl, co ho čeká? Že ti mocní využijí naprosto vše, aby ho zničili? A to
se také stalo. Sami lidé na jeho poslední cestě na něj plivali a házeli kamení.
A teď se
malinko zastavíme. Církev nám říká, že on se pro nás, lidi obětoval, aby nás
zbavil našich hříchů. Vzal všechny naše hříchy sám na sebe. Jeho smrt nás
zbavila hříchů. Takže, když někoho vědomě pošpiníte slovem, myšlenkou, chcete a
sledujete, jak trpí a pomalu umírá v bolestech, máte radost z toho,
že umírá, tak si naivně myslíte, že jeho smrt vás zbavila toho, co jste jako
lidé sami v tu chvíli dopustili, učinili, a ještě se toho vědomě
účastnili? To jako jeho smrt toto vše vymaže?
Že za to neponesete žádné důsledky? Že se vám to nevrátí? Takto energie
bezpodmínečné lásky, rovnováhy a spravedlnosti nepracuje. Ano, Bůh vás miluje a
nesoudí. Pouze vám spravedlivě vrátí to, co jste vy sami vytvořili svým
jednáním a myšlenkou. Není, neexistuje nikdo, kdo by vás od toho dokázal
osvobodit. Protože toto se děje automaticky, bez účasti člověka, pouze
v rámci energií. Není možné, aby se toto vymazalo z prostoru. To, co
jste udělali sobě a druhým.
Další věc je
ta, že vstal z mrtvých. No, pokud by tomu tak bylo, k čemu to bylo
dobré, to jeho zmrtvýchvstání, když hned poté odešel k Bohu? Proč ho tedy
Bůh oživoval? Jaký to mělo smysl? Proč neodešel hned? No, bylo to účelové a
opět si to církev vymyslela. Účelem bylo z něj, člověka udělat boha.
Vyvoleného. Odměněného. A proč? K čemu? Aby se lidé obraceli k němu a ne
přímo k Bohu. Prostředník, přimluvitel ….
Copak Bůh
potřebuje nějakého prostředníka, aby s vámi mohl mluvit?
Lidé
nechápou, že smrtí přestal Ježíš existovat i vše, co je s ním, jako s
člověkem spojeno. Stala se z něj bezpodmínečná láska, která nemá lidské
myšlenky a nejedná jako člověk, ale řídí se zákony energií. Tedy vrátil se domů
a splynul s Bohem, stal se součástí Boha bez toho lidského.
V bezpodmínečné lásce neexistuje žádný Ježíš.
Další
důležitá věc je ta, že lidské tělo lze oživit, vrátit do něj duši do jedné
hodiny. Po uplynutí tohoto času dochází k rozkladu těla. Nehledě na to, že
jeho tělo bylo poškozeno ranami, neslučitelnými s životem.
Takže? Na
koho, na co se vlastně obracíte, napojujete, když prosíte místo Boha Ježíše,
člověka a představu o něm o pomoc? No pouze na vytvořenou rozumovou představu o
něm, kterou tak důmyslně vymyslela církev. Tím je zajištěno, že vaše prosby a
slova skončí v nějaké bublině. Zní to možná hrozivě, ale vy se modlíte k mrtvole,
k mrtvému tělu, mrtvému člověku.
Je zajímavé,
že toto máme v sobě zakořeněno už bezmála 2000 let. Proč toto nemáme
stejně vůči jiným, kteří existovali, a byli na stejné duchovní úrovni jako
Ježíš? Uměli také činit zázraky. Metuzalém, David, Mojžíš, Šalamoun, Abrahám,
Cheirón …. Těchto postav v historii je mnoho, a přesto je vyzdvihován
pouze Ježíš jako jediný. Je tedy Bůh nemiloval? Nebyli také jeho syny?
Víte,
všichni jsme jeho děti bez rozdílu. On nám nedává lidské přívlastky syn a
dcera. On nás miluje všechny bez rozdílu pohlaví. Nikomu nedává přednost.
Nikoho neprotěžuje a nepovyšuje nad druhé za jeho zásluhy. Tak proč by to měl
dělat u Ježíše? To už by nebyl Bůh, ale člověk. A pouze člověk z Ježíše
učinil mučedníka a modlu.
I dnes,
v této době existuje mnoho lidí, kteří jsou stejní, jako byl Ježíš. Jen o
nich nevíme.
Asi se na mě bude mnoho lidí, věřících zlobit za má slova. Beru jim jejich jistotu, že je Ježíš zbaví bolesti a trápení. Že se za ně přimluví u Boha. Umete jim cestičku k Bohu. Vymaže všechny jejich zlé činy a zlé myšlenky. Tedy že za ně neponesou důsledky. Bůh s tímto nekupčí. Že se pomodlíte, odříkáte zdrávas, koupíte si za peníze a majetek odpustek - odpuštění a vše je zapomenuto a smazáno. A vy budete dál ubližovat, aniž by jste za to nesli jakékoliv důsledky? Co by asi Bůh s těmi penězi a majetkem dělal, když je pouhou energií? Jediný, kdo vás může zbavit bolesti a trápení jste vy sami. Ne Bůh, ne Ježíš, ale vy.
Ježíš
měl duši a ta duše měla toto tělo a tento úkol v tomto jednom těle a v
tomto jednom životě. To ovšem neznamená, že zde byla jeho duše poprvé a
naposledy. Před tím mohl být ženou, mužem, despotou, zlodějem, vládcem
..... A po jeho smrti se opět duše mnohokrát inkarnovala a měla zůzná
těla a různé životy. Ježíš byl pouze jedna z mnoha zkušeností jedné duše. Žádná vyvolenost. Takže vůbec nejde o jeden život a o to, co jste v
něm vykonali. Tedy o lidské tělo, ale o zkušenost duše, která ji zažívá
právě skrze tělo. Zkušenost jak s dobrým, tak se zlým. Aby duše skrze
lidské tělo, mysl a emoce poznala a zažila všechny podoby zla. Tím, díky
této zkušenosti se pak člověk stává vědomým, kdy volí na základě těchto
zkušeností duše mezi světlem a tmou. Pouze díky tmě a poznání té tmy
rosteme. Tedy uvědomněním si rozumem, čím si ubližuji a proč a volbou,
rozhodnutím, jít jinou cestou. A i Ježíš z tohoto nebyl vyjmut. Zažíval
zlo a podobu zla od druhých. Měl volbu. Mstít se a uližovat, nebo
přijímat, nesoudit, nehodnotit a odpouštět. Byla to jeho volba. A on
pouze ukazoval druhým, že každý má možnost volby. Nic jiného v tom
nehledejte. Když se rozhodnete jít touto cestou, vyluďujete se, až jste
napojeni na Boha a tento kanál je čistý a jasný. Nezatížený rozumem a
egem. Díky tomuto kanálu pak slyšíte a vnímáte Boha a Bůh může skrze vás
a vaše tělo konat zázraky. Zázraky nekoná člověk, ale Bůh skrze něj.
Pozor! Nesmí tam být ego, já chci. To, zda se tak stane, či ne, o tom
rozhoduje pouze Bůh. Pokud je tam ego a rozum, chci já, jako člověk,
hned se toho chopí ten druhý zezdola. A mimo jiné, takových, jako byl
Ježíš, bylo mnoho i před ním a i po něm. I v současné době jsou zde
takoví lidé. Naprosto stejní, jako byl Ježíš. Tím chci říci, že to není
vyjímečnost, nebo vyvolenost. Je to plán duše, kým bude a jak bude žít. A
tak tomu bylo i u Ježíše.
Byla
to pouze jedna lidská zkušenost pro duši. To, zda vstal z mrtvých či
ne, je jiná. Ono to totiž není možné, když se začne tělo rozkládat.
Nehledě na to, že to postrádá jakýkoliv smysl. Proč by ho uzdravil,
oživil a pak ho zase usmrtil? K němu totiž může odejít pouze duše,
zbavená všeho lidského, tedy i těla. To znamená, že musíte umřít, aby
mohla duše opustit tělo. Jinak to nejde. Zde můžeme pouze spekulovat, k
čemu došlo. Někdo si to vymyslel. Buď aby byl zajímavý, nebo byl
podplacen. Další možnost je, že někdo uviděl jeho duši, která měla stále
lidskou, avšak nehmotnou podobu. I dnes je toto možné. Vidíme a slyšíme
mrtvé. A poslední možnost je, že sám nejvyšší ze zdola vzal na sebe
jeho lidskou podobu. I toto on umí.
